5.9.2007
06.Září 20075.9.2007
napsal/a: juergenkoenig 11:20 Link
Dnešní sen:
Byl jsem doma, když zazvonil zvonek. Jdu dolů a zjišťuji, že je to můj kamarád taxikář.
,,Sháním med," povídá.
Med jsem měl a hned jsem se zeptal, co za něj dá. Na to vytáhl několik láhví vaječného likéru z kufru svého auta. Výměna byla bleskově provedena a já jsem se stal vlastníkem 4,5 litrů vaječného likéru.
Druhá část byla velmi nepřehledná. Stál jsem na nějakém historickém letišti, jenž mohlo vzdáleně připomínat letiště v Praze-Kbelích. Letiště spíše připomínalo muzeum modelů starých letadel. Mohli jsme zde vidět úžasná díla britských konstruktérů jako Supermarine Spitfire nebo Wicker Wellington.
Nerozhlížel jsem se však dlouho. Kde se vzaly, tu se vzaly, nepřátelské bombardéry. A mířily si to z oblohy rovnou k nám. Několik výbuchů otřáslo letištěm. Kryty však na letišti nebyly, a tak mi nezbylo, než utéci do jednoho z hangárů. Cestou jsem zachránil dvouletou holčičku a tři irské chrty před smrtí.
Večer po náletu do jednoho z hangárů přišla výprava trampů. Spokojeně otevřeli své lahváče a nabídli ze svých zásob i nám. V koši hořely kusy modelů letadel a my jsme spokojeně postávali s láhvemi piva v ruce okolo.
Poslední část již postrádala logiků úplně. Byl jsem ve vývojovém studiu nějaké počítačové firmy. Usilovně jsem hledal počítač, kde se nepracuje, neboť jsem se chtěl připojit na icq. U poslední řady počítačů jsem místo volné konečně našel a připojil se. K mému překvapení jsem nejprve zjistil, že u tohoto počítače byl naposledy připojený jeden můj kamarád. Ještě větší překvapení však bylo, že po připojení jsme zjistil, že jedna z mých kamarádek mne zařadila mezi skupinu lidí, kteří ji mohou vidět připojenou, i když je skrytá.
Byl jsem doma, když zazvonil zvonek. Jdu dolů a zjišťuji, že je to můj kamarád taxikář.
,,Sháním med," povídá.
Med jsem měl a hned jsem se zeptal, co za něj dá. Na to vytáhl několik láhví vaječného likéru z kufru svého auta. Výměna byla bleskově provedena a já jsem se stal vlastníkem 4,5 litrů vaječného likéru.
Druhá část byla velmi nepřehledná. Stál jsem na nějakém historickém letišti, jenž mohlo vzdáleně připomínat letiště v Praze-Kbelích. Letiště spíše připomínalo muzeum modelů starých letadel. Mohli jsme zde vidět úžasná díla britských konstruktérů jako Supermarine Spitfire nebo Wicker Wellington.
Nerozhlížel jsem se však dlouho. Kde se vzaly, tu se vzaly, nepřátelské bombardéry. A mířily si to z oblohy rovnou k nám. Několik výbuchů otřáslo letištěm. Kryty však na letišti nebyly, a tak mi nezbylo, než utéci do jednoho z hangárů. Cestou jsem zachránil dvouletou holčičku a tři irské chrty před smrtí.
Večer po náletu do jednoho z hangárů přišla výprava trampů. Spokojeně otevřeli své lahváče a nabídli ze svých zásob i nám. V koši hořely kusy modelů letadel a my jsme spokojeně postávali s láhvemi piva v ruce okolo.
Poslední část již postrádala logiků úplně. Byl jsem ve vývojovém studiu nějaké počítačové firmy. Usilovně jsem hledal počítač, kde se nepracuje, neboť jsem se chtěl připojit na icq. U poslední řady počítačů jsem místo volné konečně našel a připojil se. K mému překvapení jsem nejprve zjistil, že u tohoto počítače byl naposledy připojený jeden můj kamarád. Ještě větší překvapení však bylo, že po připojení jsme zjistil, že jedna z mých kamarádek mne zařadila mezi skupinu lidí, kteří ji mohou vidět připojenou, i když je skrytá.
