.Bylo to tenkrát, bylo mi 13. Skládala jsem básničku a teď si jí tu dlouhé době čtu. .Musim se podělit i s vámi. Koukejte se mi pořádně smát !
Víš, jak těžké je koukat na tebe, z toho na celem těle zebe mě. Myslet na tebe, být bez tebe, studené, na pohled šedomodré nebe. Chci vídat každý den tvou tvář, užívat si tvou svatozář. Chci být jen s tebou, nenech to samo sebou. Chci si užívat tvé dotyky, nenech mi jen vzpomínky. Ty víš kolik je mých citů, a já kolik tvých. Chci, aby naše rty dohromady jednou střetly se, a ne jen poslouchat, nespletly se? Chci tě líbat na tvá mužná líčka, poté splynou neše mladá tělíčka. Splynou jedno v druhé, ale nám stačí to slovíčko pouhé. Slovíčko již nepoužité, s kapkou slzy láskou skryté. Každý říká miluji tě, ale přitom neví, že mnohem důležitější je, říkat miluj mě.!. Chci o tobě vědět, co ty sám teprve zjišťujěš , vidíš mne a přesto nevstaneš. Chci prožít tu lásku, uvnitř tebe zkrytou, sundej tu pásku, přes oči zakrytou.
.Zazvonil zvonec básničky = komedie je KONEC! |