kamculaa

26.Leden 2009

par citatu

*Láska je stav duše. Něco jiného je, když člověk vzplane poprvé, jinakji vidí táta a máma s dětmi a jinak staří lidé v takzvaném prázdnémbytě. Láska je slovo a slova jsou ošidná.

*Jsme dva. Dva na všechno - na lásku, na život, na boj i bolest i nahodiny štěstí. Dva na výhry i prohry na život i na smrt - dva.

*V lásce žádná pravidla neplatí. Můžeme sice studovat příručky, snažitse ovládnout své city, mít strategie chování, ale k čemu to všechno?Nakonec rozhodne srdce, a nám nezbyde nic jiného, než jej poslechnout

*Už s chmurným mírem vchází chmurný den
a samo slunce těžkou hlavu skrývá.
Jen zprostit toho, kdo je nevinnen
a trestat provinilé ještě zbývá.
Však věčně bude srdce jímat znova
žal Juliin a bolest Romeova.

*.Láska vám může srdce naplnit, pak zlomit, a to zlomené srdce znovu vyléčit.

*Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne,
láska je plamen, který v očích žhne,
láska je moře vyplakaných slz,
láska, jak každý ví, je
zákeřný jed i balzám hojivý.

Autor: kamculaa v 18:13 | Komentáře (0)

povidka-HROB

Všude bylo vedro k zalknutí, jen na hřbitově byl chlad. Za vysokouzdí,až v rohu hřbitova byl hrob, jehož náhrobek upoutával pozornostlidí,kteří občas zašli na samý konec hřbitova s touhou najítněcozvláštního. Z náhrobku vyzařovala tvář dívky, která byla v tédobě,která náležela této fotografii, velmi šťastná. Její úsměv byltakkrásný. Před hrobem stál chlapec a smutně se díval na náhrobek,jenžměl ve svém záhlaví citát: ,,Kdeko-li budeš, budeš-liposlouchat,najdeš mě vedle".
Tomu chlapci mohlo být tak 18 let. Stáltam ve stínu lip, v ruce drželkytici krásných kopretin. Hladil je a naruce mu chvílemi padaly slzy.Já tam stála v pozadí s trochou zvědavostia pozorovala jsem ho.
Stál tam snad už tři hodiny, ani jednou seneotočil, ani jednousenepodíval jinam, než na tvář té dívky.Přistoupila jsem blíž, abych muviděla do tváře. Uviděl mě a and by měani nevnímal, kdybych na nějnepromluvila. Byl hezký a mně se zdálo, žejsem snad hezčího klukanikdy neviděla.Bylo divné, že takový kluk naníteď někde na koupališti,kde by byl určitě obklopen spoustou dívek, žetu stojí a padají muslzy. Když jsem se mu podívala na rty, uvidělajsem, že si s někýmpovídá,ale nikdo tu nebyl. Až po chvíli jsem siuvědomila, že slova,která vypouští přes rty jsou určena někomu, kdo užna věky spí. Byla toslova pro tu neobyčejně krásnou dívku. Šeptal něco,ale já munerozuměla.
Až po chvíli vzlyk zesílil a on šeptal: ,,Pročjsi mi odešla?" V téchvíli bych se nejraději ztratila a nebyla tohosvědkem. Poté položilkvětiny na hrob, otevřel lucerničku a zapálilsvíčku. Vyndal z kapsykapesník, otřel si oči a zahlédl mně. Na chvílise zastavil a svýmakrásnýma očima se na mě podíval. Byl to pohledvelice smutný, ale mělsametově měkký hlas. ,,Ahoj, něco potřebuješ?"promluvil na mě.Nezmohla jsem se ani na slovo. Zeptal se mě znovu a vtom jsem serozbrečela. Šel ke mně, řekl, ať nebrečím, že život je zlý.Dovedl mě klavičce a půjčil mi kapesník. Byla to hrozná chvíle.,,Promiň, jánechtěla," řekla jsem. ,,To nic," řekl a začal mi vyprávětsvůj příběh.
,,Jmenovala se Klárka. Začali jsme spolu chodit.Poznali jsme se ukamaráda na oslavě. Líbila se mi a tak jsem šel proni, abychom sizatancovali. A pak jsem ji pozval na drink. Připadala mijako bohyně,kterou mi někdo musel seslat. Povídali jsme si spolu a pakjsem jidoprovodil domů. Druhý den jsme spolu byli na koupališti, kdejsem setaké poprvé líbali. Potom nastolo mnoho nádherných dnů. Po půlrocejsme spolu poprvé spali. Chodili jsme si na proti ke škole. Jenjednoujsme se spolu pohídali, netrvalo to však dlouho, po hodině jsmebylizase spolu. Chodili jsme spolu do kina i do divadla, téměř jsme seodsebe nehnuli. Naše parta nám říkala ,,snoubenci"."
Když mi Martino tom všem vyprávěl, bylo mi zase do breku. Nedovedlajsem udržet slzy,brečela jsem a brečel i on. Kvetoucí lípy a stromykolem byly jedinýmisvědky naší rozmluvy.
Jeho oči měli takový divný smutek a žal, jakýjsem ještě nikdyneviděla. Bylo zvláštní, vidět brečet kluka. ,,Když jíbylo 17, chodilijsme spolu právě rok. Oslavovali jsme to s kamarády nachatě rodičů apotom jsme se šli koupat. Bylo nádherné se spolu ve voděmilovat apotom celou budoucnost. Ráno kámoši odjeli a my zůstali sami.
Udělalijsme si slavnostní snídani v trávě a v té chvíli jsem bylnejšťastnějšíčlověk na světě." Když dokončoval vyprávění, zpomalovalvěty a oči se muzalévaly slzama. Potom začal vyprávět ten smutnýden... ,,Bylo právětakové vedro jako je dnes a my se rozhodly, že sivyjedeme do přírody.Jeli jsme k nádhernému jezeru kousek od nás, kdenikdo většinou není. Ai dnes jsme tu byli sami. Klárka byla ten dennádherná. Měla úplně novéšaty a vlasy krásně rozevláté. Byl jsemšťastný... Večer se blížil a myjsme se rozhodli jít si zatancovat naples. Lidé se po nás dívali aříkali, jaký jsme nádherný pár.
Když zábava skončila, jeli jsme domůkaždý jiným autem. Naposledy jsmese políbili, objali a každý jel svoucestou. Přišel jsem domů a šelspát. Uprostřed noci mi zvonil telefon,do nemocnice přivezli težcezraněnou dívku, která si přeje, abych tampřijel.
Celou dobu jsem utíkal, ani nevím, jak jsem tam doběhl.Otevírali midveře a dívali se na mě utrápeně. Doběhl jsem do jejíhopokoje. Okolopostele seděli rodiče. V jejích očích byl pohled, na kterýnikdynezapomenu. Řekla mi: ,,Nechce se mi umírat, ale musí to být." Pakseobrátila na rodiče a tichým hlasem, který ji byl tak cizí, řekla:,,Zavšechno, co jste pro mě udělali, vám dekuju".
Držel jsem ji zaruku a ona hlasem, který se těžce nesl pokojem, řekla:,,Moc tě miluji anechce se mi od tebe. Dones mi někdy kopretinyanenechávej můj hrobprázdný. Navždy tě budu milovat. Měla jsem vásvšechny moc ráda, rodiče,tebe, jediného v mém životě." Potom usnula amy jsem museli odejít. Jejímamka se zhroutila a její táta se zalitýmaočima slazama ji podpíral. Jávyběhl ven, začali mi téct slzy. Najednoujsem byl sám. Chtěl jsemumřít. Dávali ji jen malou naději.
Celou noc jsem prochodil a nevěděl, zda ještě žije.Svítalo a nastával nový den, ale mě bylo moc divně.
Zemřelabrzy ráno na vnitřní krvácení. Naposledy mně dovolili podívatse na ni apak ji odvezli. Stál jsem tam na chodbě a tekly mi slzy jakohrachy.Nechtěl jsem věřit, že moje jediná zemřela a že už ji nikdynepolíbím,nepohladím, neobejmu...
Celý měsíc jsem potom nikam nechodil.Vykašlal jsem se na školu, navšechno a stále jsem se vracel na tamísta, kde jsem byli spolušťastní. Bylo mně všechno úplně jedno, každýden jsem stál u jejíhohrobu a vyčítal si, že jsem ji nechal jetsamotnou. Kdyby jela se mnou,tak by se jí nic nestalo. Narazil do nichopilý řidič.
A těď už rok chodím sem den co den. Nechci se bavit slidmi, ty jsiprvní, s kým mluvím. Nevím ,ale cítím, že ty jsi jediná,kdo mi rozumí.Nech si ale všechno pro sebe, prosím! Lidi jsou zlí.Nikdy už nechci sžádnou holkou chodit. Tak a teď běž a nech mě tusamotného."
S těmito slovy se se mnou rozloučil a já cítila, jak sepropadám někamhluboko a nechce se mi zpět. Jak je ten životnespravedlivý!
Ještě několikrát jsem se s ním viděla. Potom odešelna vojnu a psalijsme si. Zůstali jsme přátelé, jezdili na výlety, alenik´dy násnenapadlo, že bychom spolu mohli žít.
Tak uplynul čas aMartin má teď na hrobě každý den kytici kopretin jenode mě. Je to právěměsíc, co se zabil v autě. Všichni mu říkali,,sebevrah", ale jen jájsem věděla, proč to udělal. Bylo to pro něhovysvobození.
Všude jevedro, jen na hřbitově je chlad, který je protkán žilkamabolesti. Sedímpod rozkvetlou lípou a v ruce držím kopretiny. Oni tuleží vedle sebe ajsou stále spolu. A tak tu sedím a povídám si s nimi- jsou tu se mnou...

Autor: kamculaa v 18:12 | Komentáře (0)

basnicky o lasce -zklamani

*Sním jen..

Nejhorší je o něčem snít
a vědět, že nikdo to nebudeme mít.
Vědět, že zbývá nám pouze žít tento sen
a v naději na změnu k lepšímu doufat jen.
 

*Srdce nebo Láska


V srdci láska
v duši stín
je tam páska nebo splín?

Chmurná rána,na stole káva
kouř a dým,nevím co stím?

Studená sprcha,pod očima černá
šmouha,která nejde smýt.

Chci jít ven,ale nemám ským.

Venku je pod bodem mrazu
nemám sílu ani dost času.

Si hrát s oknem,kde mráz čaruje
kde prsty do ledu srdce maluje.

Studené ruce dechem rozehřívám
oči mně slzí, už mně opouští i ta
síla.

Dám si čaj,do něho panáka
ať opiju toho nezbedného
tuláka,co si s mím srdcem
tak krutě pohrává.

Pak pošlu srdce klidně k ledu
Jdi do hajzlu!!nevím jestli
někdy řeknu tuhle větu.

Spát se mi nechce,řvát tu budu
ať uleví se mému bolu.

Zhasínám a končím tuhle větu
Láska je kurva, ale přeci je tu...

Ztracená láska

Nebudu už plakat pro toho kluka,
který snad měl mě i rád,
já jen musím vědět nejlíp sama,
komu chci své srdce dát.

Nebudu už myslet na tu chvíli,
co jsme za tu dobu spolu prožili,
na nejkrásnější dny plné lásky,
které jsme si slíbili.

Nechci už ztracenou lásku,
která se vbloudila mezi nás,
přetrhla nám dlouhou pásku
a zastavila lásky čas.

Nebudu už zbytečně ronit slzy,
vždyt po světě běhá kluků dost,
otřu svoje ubrečené oči
a jdu číst svoji budoucnost.

Doufám, že je někde v dáli,
čeká jenom na místě zvaném nebe,
je v ní skryto plno lásky,
kterou má jen pro tebe.

umírá a chladne

Koukám se ti do očí,
a hlava se mi zatočí.
Zadívala jsem se hloubš,
ale stále nacházim jen poušť.

Koukám se ti na srdce,
tluče víc než divoce.
Vnímám každý jeho stah,
a tím umírá náš vztah.

Umíta, prtože nemám tolik volnosti,
svobody, o které si nechávám snít.
Chladne, kvůli slovu moje.
Chladne, protože nikdy nebudu tvoje.

Autor: kamculaa v 18:03 | Komentáře (0)