Píšu ti další básničku,
to co cítím na srdíčku.

Moje srdce plane láskou,
láskou velikou,
k tobě ty můj andílku,
láskou nezměrnou.

Ztratil sem tě kdysi dávno,
dlouho žiju bez tebe,
bylo mi to asi přáno,
bylo to snad osudem?

Doba to byla nadherná
když mohl jsem já,
sladký polibek ti dát
a říct že mám tě rád.

V těch našich životech,
životech plných trápení,
sme byli pro sebe
snad osudem spojeni.

Zažili sme krásné chvíle,
plné lásky,plné píle,
jeden druhému svou lásku dát,
byl sem víc než kamarád.

Uplynula dlouho doba
ty ses ani neozvala
ja te stale miloval
kontakt na tebe sem hledal.

Hedal sem dlouho, nic se nedělo
srdce mé mě bolelo.
Každou noc sem usínal
s přáním na rtech a doufal.

Ať každý den se krásný zdá,
pro tebe a přání tvá.
Ať se splní tvoje sny
a nastanou jen krásné dny.

    NEVÍM

Nevím co říct, nevím co psát,
vím jen to jedině - mám tě pořád rád.

Bylo to dávno,
když potkal sem tebe,
na první pohled,
zamiloval si tě.

Bylas tak krásná,
tak nevinná,
co sem ti udělal,
že si teď naštvaná?

Náš vztah,
to byla pohádka,
o princi a princezně
teď je zní hádka.

Byli sme svoji,
chtěli se vzít,
byli sme šťastni
nic neměnit.

Já miloval tebe,
a ty mě.
tak mi teď neříkej,
že už to nejde.

Že s naší lásky,
nic nezbyde,
neříkej prosím,
jen tohle ne.

Já tě mám i přesto,
pořád stále rád,
a nechci zůstat,
jen a jen kamarád.

Chci být zas s tebou,
a ty to víš,
tak proč se ke mě,
už nikdy nevrátíš.

V kousku svýho srdce,
stále tě mám,
vím že ztratil sem,
tebe a to napořád.





p.s Jiti jestli si tohle někdy přečteš chci abys veděla že sem na tebe nikdy nezapoměl
     a nikdy nezapomenu a kousek mýho srdce stále patří tobě.