Nikdy jsem své pocity skoro nikomu neříkala, až na jednu taky docela malou holčičku, u které jsem si v první třídě nemohla vzpomenout na její jméno. Teď si ho pamatuju a budu pamatovat až do hrobu, protože je to má nejlepší kamarádka, ale to jsem trochu odbočila. 
     Jinač jsem ráda za to, že jsem dala důvěru papíru a svému elektronickému miláčkovi a že sem můžu psát důvěrnosti, který mě trápí a podobně. Vám tady napíši jen pár útržků z mého života. Vědět o mě, že jsem děvka nikdo nemusi ne?!
     Tak jinač jsem ráda za vaší návštěvu i popřípadné komentáře k mé osobě. Třeba onehdy jsem se dozvěděla, že jsem malá, nevyzralá holka, která by se měla na sebe podívat do zrcadla a že nejraději by mě postavil ke zdi a střílej a střílel. Nuže dobrá. Každý má na mě své názory, ale jsem ráda, že se to nestalo zatím realností. Teď bych neseděla hezky v pokojíku, neposlouchala luxusní dnb. Ležela bych někde v příkopu pohřbena, i když lidi věřte, že kolikrát bych takhle zkončit chtěla. Né, že bych až tak myslela na sebevraždy, i když přiznávám, myslívám docela často. Zvláště teďkom v poslední době, protože mě v jednom kuse opravdu dojebává život, ale co na tom že?!
     Sakra už jsem myslela, že mi pokojem protéká potok a to byly jen mé dvě malilinkaté myšky, no zvířátka já prostě miluji. V životě mě naštve a naštvalo hodně lidí, zradilo a zranilo, ale tihleti tvorové tohle neumí. Stačí, když budete milí na ně, budou milí oni na vás, ale u lidí tohle neplatí.
     Jenže teďkom už jsem toho napovídala až až. Loučím se s Váma. Někdy zase příště nashledanou a nezapomeňte si vypnout televizi, ať nebolí vás hlova ..........

                                                                                                       with love katCHa