Když jsme spolu, cítím se jako, jako v pohádce. Teda jak kdy. Ne ve dne, kdy rozebíráme bramborové placky. Naše večery se nedají s ničím změřit. S nikým srovnat. Nikdy. Je to duše, kterou rozsvítí každé mé ráno. Paprsek toho nejzářivějšího světla.
To jen občas si vzpomenu na minulost. Na ty chvíle. Co se tehdy všechno a jak odehrávalo. Je mi na nic. Ale prostě se stalo. Byl to osud. Protože bych se neměla tak hezky teďkom. Určitě.
Feťák, feťákem zůstane. A jeho droga mu bude znít v uších navždy. Tak samo i ty!
with love katCHa 