Na co víc se zmoci, než na úpěnlivé "ach". Dny které spolu zažíváme, se nestávají každému. Takže snad uznáte za vhodné, že tohle si musím užívat plnými doušky. Snad jen, že občas je mě dosti smutno. Když si představím, že láska je u každého jedince jiná. Každej má jinou představu. Každý chce od toho druhého něco jiného. Co si počít. Hlavní je, že ta láska v srdci je. Co bychom to byli za lidské stvoření bez kouska citu a duše. Ačkoliv, rozhledněme se kolem sebe. Dobrota a ochota bližnímu svému už je daleko pryč. Občas jsem z toho zmatená, občas jako pára nad hrncem. Filozofovat pod sprchou, jak už bylo jednou řečeno. Úděl lidí, kteří to nemají v životě lehké. Natožtak já. Nikdy jsem neměla z pekla štěstí. A problémy doslova přitahuji jako magnet. Můj cerebrum - ústřední orgán nervového systému je kupodivu někdy na prasknutí. Myšlenky mi zabírají polovinu místa. A nejhorší vlastnost - prvně říct a posléze mysleti. Tak, ale dost už bylo řečí. Přeji všem klidnou a ničím nerušenou noc.