moje smutná už zavřená pohádka
Brečím…no hádej komu za svůj smutek asi vděčím…?!
Jsi to ty, kdo mě trápí, kdo mě nutí brečet a vzpomínat,
proč jen se kvůli tobě nemůžu smát?!
Otázky bez odpovědi, existují lidi, co na moje otázky odpovědi vědí…?!
Dál vzpomínat mi zbývá…
Bylo to s tebou jako pohádka s napínavým koncem, hádky jako kapitoly,
ale nikdy nezapomenu na tvé rty, co mě líbaly…!
To vše a ještě víc mám v srdci, skončit tohle všechno nechci.
Nechci ani brečet, co mi zbývá?! Takhle to už v lásce bývá.