kebardkebardkebardkebardkebard

I když je to těžké, nejprve je nutné rozdělit svůj osobní život od pracovního.
Jak tedy pro mne dopadl rok 2008 z hlediska profesního? Mé představy o doktorantském životě v tomto roce vzaly rychle za své, bohužel. Chtěl jsem se na konci roku ohlídnout a říci si: "jo, tak mohu být spokojen, byla to správná volba". Ale výsledek je poněkud jiný. Velmi rychle jsem pochopil slova kolegy, který rád říka, že každý dobrý skutek je po zásluze potrestán. Přesně to vystihuje celou situaci. Jediné, co mě drží a hodně baví, je učení. I když je to někdy na nervy a příjdu úplněny vyšťavený, tak nakonec mám dobrý pocit. Předám nějaké to moudro dál, někomu pomohu dané problematice porozumět, bude je to bavit více než u někoho jiného ... to byly mé představy. A když mi pak někteří studenti poděkovali nebo napsali kladné hodnocení, tak jsem byl spokojen. To se týkalo i těch, které jsem vedl a úspěšně dovedl ke státnicím.
Díky tomu bych dal této své stránce tak 40-50%. Což je velmi málo a příští rok se musím pokusit danou situaci změnit, i za cenu velké změny.

Co se týká osobního života, tak nebýt několika radostí, jako je narození dvou neteřiněk a sloužícího zdraví v rodině, nebyla by to také žádná sláva. Ono co se dá čekat, když je osobní život až za tím pracovním. Největším zklamáním asi bylo, že jsem neodhadl některé lidi a pokládal je za přátelé, ale nebylo tomu tak. Ale je důležité si odnést ponaučení, které zní ... nedůvěřuj všem a tolik. V příštím roce se pokusím obrátit pořadí těchto životů, více se bavit a být více veselý a šťastný.
Snad se to podaří.