Anorexie (Bulimie,Anorexie,hubnutí)
Příběhy ze života na seznámení s mentální anorexií:
Tak jsem na jaře byla zkusit štěstí v modelingové agentuře, vím, že je to drobet blbost, když jsem se nedávno dostala z anorexie, ale přece jen mi to nedalo, a chtěla jsem zkusit naplnit svůj dětský sen.. Poslali mi email ať se tam dostavím a vezmu si s sebou plavky. Kámen úrazu nastal když jsem tam vešla, byla jsem nervozní tak jsem s sebou vzala sestru. Slečna z agentury mě zavedla do kanceláře paní ředitelky kde jsem se měla převléct do plavek. Tak jsem se tam oblékla a dívala se na nástěnku. Tam byl seznam jmen letošních missek, a u některých , i přesto, že měli váhu cca 52, 50 kil, (samozřejmě modelkovskou výšku) , bylo napsáno asi u 3 dívek, nebereme musí zhubnout. Tak to mě dorazilo. Každá agentura se hájí, že nechce anorektické modelky, přitom neříkám každá, ale určitě poměrná většina, z dívek nemocné udělá..Tam mi došlo, že je třeba vzdát se dětského snu a žít v realitě. Když jsem se procházela po chodbičce v plavkách a podpatcích, připadalo mi jak kdybych byla jen kus masa, který někdo obhlíží, kupuje..A to já nechci. Poslední tečkou byla, když mi vzali míry, a při měření řekli, že mám zatáhnout břicho, přitom jsem měla 82, 61, 90!! Z agentury jsem odešla. I se sestrou. Teď už nesním o tom, že bych byla modelkou. Jsem krásná taková jaká jsem, i když to zjišťuji pomalu.. a někdy mám období, že tomu nevěřím. Ale jediné co je teď mým snem, být už navždy daleko od anorexie. Vím, že je to běh na dlouhou trať, ale za pomoci rodiny a přátel to dokážu..:)Každá z nás to dokáže a může být krásná i bez toho, že by na ní lidi v tv či na přehlídce koukali..:)
A jak to vsechno zacalo? Bylo mi 16 a chystala jsem se na prijimaci zkousky na gymnazium... Rodice na me hodne tlacili(njn vysokoskolaci) bohuzel prvni skola nevysla,ale ta druha ano.dostala jsem se na sportovni gympl..V domneni,ze tam budou same vysportovane holky a kluci ,jsem propadla panice a zacala hubnout. Mych tehdejsich 62 kilogramu jsem hodne resila, zacala jsem tedy vynechvat sladkosti.Vaha klesla asi o dve kg. nestacilo mi to z normalni porci jidla se staly miniporce, ze sirupu...cista voda.Po 4 mesicich moje vaha klesla na 51 kg.Citila jsem se fajn vsihcni me obdivovali...ale ja sjem se zacala citit cimdal hur. byla mi porad zima padaly mi vlasy,uplakana nalada me provazela den co den.Skoncila jsem na dva mesice v nemocnici.Po propusteni jsem vazila porad 51 kg.Casem jsem zjistila, ze uz nemam skoro zadne kamarady, ze se jim vyhybam.Zacala jsem se bat prostoru,autobudu a lidi...psychoterapie zacala zabirat az za nekolik mesicu.Mezitim bylo obdobi sebeposkozovani(tloukla jsem se,vrazela si do stehen vydlicku jen prot abych zapomnela na bolest z hladu)..Dva roky ubehly jako voda a ja po uzivani antidepresiv jsem pribrala na 67 kg.Zamerne jsem je vysadila. Vysledek na sebe nenechal dlouho cekat.ma vaha opet klesla na 55 kilo.Takze jsem byla opet zpet. A jak je to ted? Je mi 19-let, vazim 54 kg,nemuzu snist na co mam chut(po kazdem jidle je mi spatne) a plactivou naladu mam porad. Jedine co me drzi nad vodou je muj pritel se kterym jsem se seznamila pred dvemi lety. rodina neklape. vsichni se boji abych se zase nespolcila se svoji kamaradkou...Bohuzel je pozde, jsem jiny clovek.Anorexie me zmenila.Nejen vzheldove ale hlavne povahove.Z bezstarostne a cilevedome holky se stalo strvoreni ktere nechce byvat samo doma a jen vyzaduje pozornost...Porad si rikam co by bylo kdyby...ale je to blbost!Kazdy si za to muze sam...Do dneska nejezdim autobusem...A posledni rada na konec :) Holky rozmyslete si to nez udelate krok vpred-zpet.....Karolina
Chtěla bych se s vámi také podělit o svůj příběh, protože jsem se rozhodla, že tu svoji anorektickou minulost definitivně zakončím. Přesněji řečeno, jsem se rohodla už nejmíň po šesté, tak doufám, že tentokrát se mi to podaří, protože jinak nebudu moci pokračovat v letním semestru na vysoké škole. Vše začalo minulý rok o prázdninách, kdy mi jedna hloupá prodavačka při nákupu kalhot řekla: "no vy jste taková silná slečno". nebylo to poprvé, co jsem něco takového slyšela, protože jsem od mala sportovala a byla jsem docela "namakaná". Při své výšce 172 cm jsem měla 66kg.To léto jsem byla šťastná, poprvé k zbláznění zamilovaná, tak jsem si řekla, že trochu zhodím, ať se příteli líbím. Začla jsem hodně trénovat, byla jsem na soustředění, jedla jsem, ale méně...čím dál tím méně. Naši nebyli o prázdninách moc doma, tak jsem si mohla jíst, co jsem chtěla. Když jsem byla s nima, jedla jsem normálně a začla občas zvracet, vysloveně jsem si na tom zakládala, abych se naučila tak málo jíst. Pak začla škola, čtvrťák,všichni si všimli, jak jsme zhubla, mě se to líbilo, měla jsem asi 60kg, ale stále to bylo moc. Rodiče, oba lékaři, začínali mít strach, ale ještě bylo vše v pořádku. Pak přišla rána, přítel mě podvedl a rozešel se se mnou, sice ne na dlouho, chtěl se vrátit, ale nějak to všechno nešlo, nevěřila jsem mu už. Měla jsem takové deprese z rozchodu, z jídla, z toho že jsem tlustá, že jsem několikrát myslela na sebevraždu a jednou jsem k tomu neměla daleko. Tak vše šlo dál, hádky s rodiči čím dál častěji, váha 55...54kg, až jednou otec přišel na to, že nechodím na obědy a lžu jim, tenkrát jsem se se vším přiznala a řekla, že nechci jíst. Okamžitě jsem šla na několik vyšetření, všechny odběry v pořádku, je to jasné, anorexie, což jsem si já vůbec nepřipouštěla, takovou hloupost, ale musela jsem začít chodit k psycholožce.V té době jsem byla strašně slabá, neustále jsem brečela, na tréninku jsem jednou málem omdlela, jak by taky ne, když jsem za den snědla mandarinu a suchou housku.Psycholožka mi ovšem vůbec nepomohla a po několika měsících, řekla, že jsem v pořádku,a že nikdy nebudu tlustá, protože jsem hodně vysoká-velká pomoc. Jediné pozitivum bylo, že jsem přišla na to, že i když jím, tak nepřibírám, takže jsem si už tak moc nehuntovala tělo. Před maturitou šla moje váha opět dolů, z toho stresu a učení.Rodiče řekli, že mi přes maturitu dají pokoj, ale po maturitě budu muset pořádně přibrat, samozřejmě jsem naslibovala hory doly. Odmaturovala jsem, byla přijata na VŠ a myslela jsem si, že bude vše OK, protože jsem jedla relativně vše,i když v malých porcích,ale tučnější jídla jsem před rodiči pořád schovávala. Dali mi několik ultimát,že nepůjdu na zápis na VŠ, neustále jsme se hádali, já jsem mívala neuvěřitelné histerické záchvaty, probrečela jsem celé noci, protože když jsem se najedla víc, cítila se strašně, jako bych měla sto kilo, ale já měla stále svých 52. Stanovili mi váhu 56kg, že to nejnižší váha pro mou výšku, při které budu normálně fungovat a vrátí se mi menstruace. Za celé prázdniny, kdy jsem normálně jedla jsem nic nepřibrala a tak mi otec od září domluvil pana psychologa v praze. Po prvním sezení jsem byla odhodlána přibrat, ale když se má váha přiblížila 55kg, začal mi v hlavě houkat alarm, a já zase zmenšila porce a zhubla. Z počátku stačilo dojíždět do Prahy jednou za měsíc, před vánocemi už jednou za 14 dní, protože jsem nepřibrala a teď se mi, aniž jsem chtěla, povedlo opět zhubnout zpět na 53kg, takže musím do prahy už za týden. Dokonce mi byla nabídnuta hospitalizace, ale já to chci a potřebuju zvládnout sama, protože si myslím, že na to mám, jím normálně, ale strašně těžko mi jde dodržovat výrkmný režim, protože mám strach, že u takových porcí zůstanu, i když mi všichni, rodiče, pan doktor slibují, že jakmile budu mít 56-57 kg nechají mě, ať si jím, co chci. Já jsem rohodnutá, že TENTOKRÁT to určitě zvládnu, ať můžu začít nový semestr s novou normální váhou a hlavně dobrou náladou. Jinak všem vám holky přeju taky hodně zdaru, buďte silné, protože na to určitě máme, abychom to zvládli a s úsměvem, protože pak to jde líp ;) Jdu si dát nějakou pořádnou sváču:)
Anorexie:co to je..jak se projevuje...a následky?!?
Jsem tlustá, jsem tlustá, jsem tlustá
Mnoho lidí, zejména dospívajících děvčat, zaměňuje redukční dietu a jídlo ve strachu z tloušťky za zdravou výživu. Osobní spokojenost a společenský úspěch nekriticky spojují s vyhublou štíhlostí a nadměrnou sebekontrolou v jídle.
Ve světě, kde se šedesát procent mladých žen obává nadváhy a není spokojeno se svým tělem je potom obtížné rozhodnout, kde končí dieta a kde začíná mentální anorexie. I když mentální anorexií trpí méně než půl procenta mladých žen, ohrožují její příznaky přibližně 6 % dívek na konci puberty. Jsou vyhublé, trpí podvýživou a přesto je jejich život ovládán strachem z tloušťky.
Každý strach má svoje reálné kořeny. Podobně tomu je i v případě strachu z tloušťky. Proto jsou mentální anorexií nejvíce ohroženy dívky v průběhu dospívání, kdy se zásadním způsobem mění jejich tělo a výrazně vzrůstá tělesná hmotnost. Skutečnost, že ženskému tělu je tradičně věnována větší pozornost může za to, že mentální anorexie ohrožuje více dívky než chlapce, jejichž počet je nejméně desetkrát nižší.
Co je mentální anorexie?
Mentální anorexie je porucha charakterizovaná zejména úmyslným snižováním tělesné hmotnosti. Nemocní s anorexií neodmítají jídlo proto, že by neměli chuť, ale proto, že nechtějí jíst, i když to někdy popírají a uvádí různé důvody, proč jíst „nemohou“.
Nechutenství nebo oslabení chuti k jídlu je většinou až důsledkem hladovění. Omezování se v jídle je naopak často doprovázeno zvýšeným zájmem o jídlo (myslí na něj, sbírají recepty, rádi vaří a vykrmují ostatní) a někdy i zvýšenou nebo změněnou chutí, například na sladké. Jde projev přizpůsobení se sníženému příjmu energie a některých živin.
Lidé trpící mentální anorexií si postupně zvykají na snížený příjem energie, prázdný talíř i žaludek, nadměrnou sebekontrolu v jídle, zapadlé břicho a vystouplé kosti. Jako by byli zakleti do dietní rovnice „energetický příjem = energetický výdej“ a často si nepovolí normální jídlo, pokud si ho „nezaslouží“ usilovným cvičením. Děsí se každého většího nebo energeticky hodnotnějšího jídla a snadno se cítí přejedeni. Podobně nekritičtí jako k velikosti porcí jsou i ke svému tělu.
Obtíže a průběh
Podvýživa a často už i mírná vyhublost mohou způsobovat řadu zdravotních komplikací různé závažnosti. Po prvotním období, kdy bývají hubnoucí spokojeni a plni energie se objevuje zvýšená citlivost na chlad, zácpa, chudokrevnost, pocity nevolnosti spojené se zmenšením žaludku, osteoporóza, srdeční a další, často velmi závažné obtíže. Nedostatek živin poškozuje játra, odvápněné kosti jsou křehké, objevuje se nespavost i různé psychické problémy. Ten, kdo už tolik riskoval pro krásu zpravidla těžce nese vypadávání vlasů nebo výrazné zhoršení pleti a růst ochlupení po celém těle.
Nebezpečí podvýživy a dehydratace výrazně vzrůstá s klesajícím věkem a tělesnou hmotností nemocných. U dětí se může zpomalit růst a opozdit puberta. Hladovění a podvýživa jsou vždy spojeny s utrpením a mohou skončit i úmrtím, které je u nemocných s MA až 18x vyšší než u jejich zdravých vrstevníků. Více než třetina anorektiček se časem začne přejídat a některé i zvracet.
Jaká je příčina mentální anorexie?
Kromě „dobrých důvodů k dietě“ (například vzrůst tělesné hmotnosti, esteticky nevhodné rozložení tělesného tuku, matka nebo sestra drží dietu, v rodině se neustále komentuje jídlo a tělesný vzhled) hraje významnou roli i nejistota spojená se změnami v dospívání a v rodině, osobní zájmy (zejména některé sporty „vyžadující“ nízkou tělesnou hmotnost nebo modeling), ale i nešťastná náhoda.
Důležité je vědět, že neexistuje žádná specifická příčina anorexie jejíž odstranění by vedlo k vyléčení. Většina psychických problémů, se kterými je možné se u nemocných s anorexií setkat je spíše důsledkem než příčinou nedostatečné výživy a vyhublosti.
Jak začít bojovat s mentální anorexií?
Vyléčit se z mentální anorexie vždy znamená začít jinak a víc jíst a přibrat na tělesnou hmotnost přiměřenou věku a tělesné výšce. Pokud se nemocný skutečně chce vyléčit, je k tomu téměř vždy donucen okolnostmi (zdravotní nebo psychické obtíže, tlak okolí a rodiny). Jako každý normální člověk nejprve hledá snadné a nejméně bolestivé řešení.
První kroky by proto měly směřovat tím směrem, že přestanete odkládat řešení. Musíte hledat co Vám chutná, nebo co můžete jíst tak, aby Vám to nevadilo. Musíte rozšířit svůj jídelníček a zvýšit energetický příjem. Důležitým pravidlem je jíst mechanicky. Člověk, který se dlouho nadměrně omezoval v jídle a zvykl si na nízký energetický příjem se nemůže řídit pocitem chuti, sytosti a hladu.
V případě závažnější vyhublosti a u dětí je třeba se co nejrychleji obrátit na odborného lékaře.
Jaký je lék na mentální anorexii?
Nejdůležitějším lékem při léčbě anorexie je samozřejmě dostatečná a vyvážená strava a změna nevhodných jídelních a pohybových návyků. Zpočátku výživného režimu se většina nemocných cítí přejedená. Často trpí pocity plnosti, které jsou mylně vykládány jako známka tloušťky.
Počátek výkrmného režimu také může být spojen s otoky a s bolestivou zácpou. Ten, kdo si předtím zvykl na větší dávky projímadel by měl jejich vysazení konzultovat s lékařem. Nepříjemné pocity to je cena, které se nevyhnete. V případě, že pravidelně a vydatně jíte a tělesná hmotnost nestoupá, je možné jako doplněk stravy užívat, některý z nutričních nápojů (Resource, Nutridrink nebo Fresubin), který je na trhu.
V žádném případě ale nutriční nápoj nesmí nahrazovat normální jídlo (snídaně, oběd, večeře a dvě svačiny). Nejvhodnější je vypít jedno balení (300 ml.) před spaním.
Kolik byste měli vážit?
Při stanovení cílové váhy počítejte vždy s určitým rozpětím a s tím, že tělesná hmotnost během dne, roku i menstruačního cyklu kolísá. Jestliže máte dnes o 1 kg více než včera, nemuseli jste o kilogram přibrat – může to být kilogram zadržené tělesné tekutiny, nápoje nebo jídla.
Normální je, že tělesná váha vzrůstá s věkem. Jste-li starší 18 let, vaše tělesná hmotnost by měla být vyšší než BMI 18,5. Nezapomínejte, že se nelze vyléčit z mentální anorexie a nepřibrat. Za zdraví a normální život budete možná nějakou dobu „platit“ tím, že nebudete spokojeni se svým tělem. Ostatně se svým tělem není spokojeno více než padesát procent vašich vrstevnic.
Čemu je třeba se vyhnout?
Nezbytnou změnu stravovacích a pohybových návyků (to je základ léčby mentální anorexie) často znemožňují některá nevhodná očekávání, která vedou k nekonečným odkladům, jako například:
- nejprve musím přijít na to, co je příčnou mých obtíží;
- počkám, až budu opravdu chtít;
- musím jíst s chutí a když mám hlad;
- musím si pomalu zvykat (během tří týdnů můžete zásadně změnit jídelníček a dostatečně zvýšit energetický příjem);
- musím jíst to, co je zdravé a po čem mi není špatně;
- musím jíst častěji a v malých porcích;
- nesmím udělat žádnou chybu;
- když budu víc jíst, měla bych se víc hýbat (naopak byste měli přestat spojovat příjem jídla s výdejem energie).
Jak se vyvarovat přejídání?
Mnoho anorektiček se bojí začít jíst s argumentem, že se nechtějí přejídat a že bulimie je také závažný problém. Pocit přejedení je relativní a budete se cítit přejedeni, i když sníte víc než jste zvyklí. Proto se zprvu musíte cítit přejedeni. Navíc, abyste přibrali musíte nějakou dobu jíst víc než ostatní.
Z hlediska rizika přejídání v budoucnu je výhodné dodržovat pravidelný režim (vždy ale akceptovat určité rozmezí a nevynechat jídlo jen proto, že bude oběd o hodinu později) a jíst mechanicky.
Nekupujte si žádné light výrobky a dejte si pozor na „zobání“ drobných mlsků a ovoce. Mnoho lidí se začne přejídat právě jídly, kterých se nebojí, protože jsou v kategorii „dietní“ nebo „zdravé“. Ve vašem případě je zdravé to, co vás zasytí. Když se náhodou opravdu přejíte, nic se neděje. Snažte se nezvracet, protože zvracení vede dále k přejídání.
Anorexie či mentální anorexie (latinsky anorexia nervosa, z řečtiny an – zbavení, nedostatek; orexis – chuť) je duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Spolu s bulimií se řadí mezi tzv. poruchy příjmu potravy.
Mentální anorexie začíná nejčastěji ve věku mezi 14-18 lety života, ale může se objevit dříve i později. Často začíná jako reakce na nějakou novou životní situaci či událost, se kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat (přechod na střední či vysokou školu, rozvod rodičů, úmrtí v rodině apod.).
Pro anorexii je charakteristické snižování hmotnosti úmyslně vyvolané daným jedincem, které vyvolává jednak snižováním příjmu tekutin a potravy, dále zvyšováním energetického výdeje (cvičení), z dalších prostředků jimi využívanými je vyprovokované zvracení, průjmy či užívání anorektik a diuretik.
Anorexií trpí většinou ženy, ale jsou známy i případy, kdy touto nemocí onemocněli muži.
Nebezpečné komunity
Poslední dobou se ve spojení s anorexii vyskytuje i mnoho takzvaných „pro ana“ blogů. Tato komunita je poměrně nebezpečná, dívky na těchto stránkách získávají podporu a pocit, že dělají správnou věc. Dívky si zakládají svůj web, ve kterém píší své „pokroky“ v cestě za anorexií. Častá hesla jsou například „Anorexie není nemoc, ale životní styl“, „Raději budu mrtvá, než tlustá“. [1]
Historie
Nezdravé hubnutí bylo posedlostí i císařovny Alžběty Bavorské (1837–1898), známé pod přezdívkou princezna Sissi – nikdy se nepřehoupla přes 55 kg, držela drastické diety – jedla jen ovoce a pila šťávu ze syrového masa, nosila přehnaně utažené šněrovačky –poté se dokonce do korzetů nechávala zašívat a veškerý volný čas naplňovala sportem. Sissi si údajně nikdy nesedla, ani ve svých pokojích neměla židle, a při hostinách se používala zvláštní klekátka. Brigitte Hammannová, která napsala její životopis doslova uvádí, že Alžběta Bavorská vykazovala veškeré znaky mentální anorexie. Váha 55 kg, která je uvedena výše, je nejvyšší váhou, jíž při 172 cm dosáhla (většinou se její váha pohybovala mezi 44–48 kg). Váhu si kontrolovala 3× denně. Tento stav navodil neuspokojivý manželský a společenský život, který Alžběta vedla; nároky, které na ni byly kladeny, a rovněž i její rodinné předpoklady.
Projevy
Aby se tato porucha dala diagnostikovat, musí být splněná tato kritéria (podle mezinárodní klasifikace nemocí MKN 10):
- Úbytek hmotnosti (nebo u dětí chybění přírůstku hmotnosti) minimálně o 15% oproti tělesné hmotnosti normální pro daný věk a výšku nebo BMI index je 17,5 a méně
- Hmotnost si pacient/pacientka snižuje sám/sama dietami, vyprovokovaným průjmem, zvracením, užíváním anorektik, diuretik, laxativ
- Vnímání sebe sama jako příliš tlusté/tlustého, přetrvávající strach z tloušťky, zkreslených představách o vlastním těle
- Výrazná porucha hypotalamo-hypofyzo-gonadální osy projevující se u žen amenoreou, u mužů ztráta libida a potence
- Při začátku před pubertou je tato opožděna či zastavena
- ztráta menstruace, nespavost, nesoustředěnost
Primární projevy jsou odmítání potravy či v případě nemožnosti odmítnutí (nemoc je často tajena) následné vyzvracení potravy, jedním z častých (nikoli zákonitých) projevů je i sklon k extrémnímu sportovnímu nasazení.
Sekundárními projevy (důsledky):
- Metabolismus - snížená hladina draslíku, edémy, metabolická alkalóza
- Gastrointestinální trakt - hypertrofie příušních žláz, zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa, zaněty slinivky břišní
- Kardiovaskulární systém - Bradykardie, hypotenze, srdeční arytmie
- Hematologické problémy - Anémie, trombocytopénie, hypercholesterolémie
- Kožní - Suchá, prakající kůže, mozol na dorzu ruky(vyvolání zvracení)
- Plicní - záněty plic (vdechnutí zvratků)
- Zubní - zvýšená kazivost zubů, periodontitis
- CNS - atrofie mozku, poruchy paměti
- Neurologické - křeče, svalová slabost
- Reprodukční - amenorea, infertilita
Kromě mnoha fyzických problémů se oběvuje také řada problémů psychických
- pocity smutku, osamocení, zoufalství, bezmoci, deprese
- sebevražedné sklony - sklony k sebepoškozování
V extrémních případech může vést porucha přímu potravy mentální anorexie a bulimie až ke smrti.
