pribehy (Emo)
Je sychravé podzimní odpoledne, ulicemi plynou davy nevšímavých, ustaraných a tak neskutečně monotónních lidských postav. Všechny jsou zabrány do svých vlastních starostí všedního, ničím nezajímavého dne. Nikdo si nevšimne dívky kráčející středem té živé masy. Dívky s nepřítomnýma, uplakanýma očima. Nikdo se na chvíli nevytrhne z každodenního stereotypu. Nikdo se nezeptá, zda nepotřebuje pomoci, zda je vše v pořádku.
Byla jednou jedna holka-veselá, ve škole oblíbená, měla dobré zmánky a oblíkala se do pestrých barev...no prostě skvělé dítě podle představ rodičů... Najednou se v ní však něco změnilo...začala se oblíkat do černých barev, nechodila ven s kamarádky a byla čím ál tím smutnější...stala se EMO!!! Její rodiče s tím samozřejmě nesouhlasili a řekli, že jestli se to nevrátí do starých kolejí ať s nimi nepočítá. Dívka se však nechtěla zbavit, své imigi a tak se od nich odstěhovala.
