kocicka-fm

Mám dost myšlenek a přemýšlení,
mám dost zimy, která není.
Přestaň se na mě neustále smát,
snad jednou se i já přestanu bát.
Přesto uteče mi všechno mnohem dál,
a se svým odchodem si nejen mě vzal.
Vzal si vše, co bylo blízké...
tohle není vůbec lidské.
Otevřiu oči a přestanu věřit,
že lidem může duši svěřit.
Jen planých řádků pár,
však už prostě vím, co si vzal.
Nejsi tady totiž ty...

prostě už toho mám dost
nejsem, poeta, ani nejsem básník
však štve mě, že tu nejde přidat smailík...
tak koukejte, jak žije život člověk za zdí,
za zdí, co všem kolem cestu hrazdí.
Nikdo nemůže ven, dovnitř teprv ne,
po chvilce připadne to děsně únavné.

Jednou snad, možná i hned teď,
budu chtít obletět celý svět.
Na křídlech, či letadlem, prostě poletím,
potřebuju volnost, bude to tím?
Volnost je krásná věc, jednou však omrzí,
člověka co žije s ní, kolikrát zamrzí.
Chtěl by žít jinak a ne takhle sám,
na těle neustále musí pak hojit plno ran.

Všechno, co hezké je, snad tu i zůstane,
člověk co smutný je, šťastným se stane.
Chce to jen čas, taky spoustu víry,
trefit se do doby a zalepit díry.
Díry, ranky a malá zranění,
co člověka ve skálu promění.

Myslím, že stačí písmenek je dost,
vy, co to čtete už zřejmě máte zlost.
Já ji mám taky, tak nezlobte se, prosím,
jen si ty myšlenky v hlavě pořád nosím.
Musím je přece někde dát,
vůbec je totiž nebudu postrádat.

Tak krásnou noc, či dobré ráno,
co je psáno, to je dáno