Co je to v noci,
co ve dne není,
co v noci přichází
a ve dne neschází?
Kdo to má ve své moci,
co nám vždy jinak voní?
Co se to v nás honí,
celou noc až do rozednění?
...fontána osamění...
...fontána našeho snění...

Tak jsem dneska měla další zkoušku, výsledek nevím, ale doufám, že to mám. To se hned líp žije, když svítí sluníčko. Mám ráda teplo a teď jsem jak ve svém živlu. Jen kdyby už skončila ta škola, ještě jedna seminárka a jedna zlouška, už aby bylo po všem a byly prázdniny a volno, teplo, voda, lidi, já se těším! Tak asi jako všichni, že? Myslím, že to teplé počasí zlepší náladu všem lidem. Popravdě lituji starších lidí, těm to na zdraví moc nepřidá, taková vedra, hodně infarktů.... Ale mě se teplo líbí, člověk má ráno lepší náladu vstát, když vidí, že se na něj usmívá sluníčko, to je hned lepší nálada něco dělat, to člověka úplně nutí vylézt z postele a nesedět doma.. takové brusle, kolo, nebo jen procházka... jéje, konečně krásně. Teď ještě udělat ten jeden předmět a prázdninová odměna mě nemine. Tak mi držte palce.

Je k ránu, už jen moje okno svítí do tmy, čekám až se rozední, hvězda svítí poslední, já vzpomínám..... má lásko... hloupé je si myslet, tím spíš tvrdit, že jsi byla poslední, však ještě než se rozední, chci s tebou být sám . .. Je k ránu, stojím tady jen s tvou fotkou z léta.... kůra plamen obléká…sklenka v rukou zakletá, já vzpomínám.... má lásko... sám to dobře vím, že nejsme malí, fajn že Tě mám tolik rád, nechci Ti v tvém štěstí stát, já jen vzpomínám... Já jenom....
Já jenom … čekám až se rozední... právě zhasla hvězda poslední.... tvojí fotku schovávám ... zkusím jaké je být chvíli sám....svítá, neříkám že je mi právě krásně...noc však účty zavírá.. vzpomínkami opilá.... a já trochu sním... má lásko.... hloupé je si myslet, tím spíš tvrdit... že si byla poslední.... jen ještě než se rozední... já vzpomínám.... ještě než se rozední... já vzpomínám....

Je to těžký, když se človeku zhroutí veškěrý sny a cíle. Znáte ten pocit, kdy jste celkem všechno měli spojený s jedním člověkem? Kdy jste, vše, co jste dělali, dělali vlastně pro něj a najednou ten On tu není a vy nemáte proč to dělat. Nevidíte důvod, proč vylézt ráno z postele? Tak takový pocit mám já. Nejradši bych někde zalezla a už nevylezla, není proč... já nemám proč....