jo upřímnost jsem si myslela jak mě vždycky říkali když jsem byla malá že s upřímností a poctivostí nejdál dojdu a ono je to asi naopak----------myslela jsem si že mám nejlepšího kaamaráda kterýmu můžu věřit a byl pro mě jak můj mladší bráška --ano každý se mění-ale tak jako on není asi nikdo--byl ten nejlepší kluk pod sluncem prostě můj bráška-----ale holt jsem měla nervy a přetlumočila jsem mu to co řikala jeho prej nej kámoška kterou holt znám dýl jak jeho a teď se s ní taky nebaví no ale to jsme jinde no nevadí-----------a pak jsem k tomu dodala pár svých slov,a asi to ublížilo jeho egu,on je asi pan někdo,a ty slova co mi řekl mi pořád znějí v uších,  ,,jsi kráva a ničíš mi život nech mě být máš to v hlavě vypatlaný už od malička´´

ale to že si ničí život sám trávou to už mu nedochází,pokaždý muselo být v naší ex partě po jeho a tím se patra rozpadla protože každý chtěl aby se ty nápady spojili ale on se urazil a chtěl rozhodovat a teď už se semnou nebaví ani jeho přítelkyně kterou jsem si moc oblíbila ona dokáže dodat odvahu a sebevědomí ale on mě věčně zasdíval a vůbec jsem si v ničem nevěřila a to mi to došlo jakej skutečně je ještě mi zbyla jedna nejlepší kamarádka a té si moc vážím známe se už od základky od páte třídy,a přijít ještě o ni tak to už mě na tom světě nic neudrží a půjdu pod drn ale to se doufám nestane,ona je takový žlatíško který mi vždycky pomůže a já jí to oplácím a z lidí co znám(kromě rodičů a sestry)veřím jenom jí pokaždý udělá nějakou šaškovinu když jsem smutná jen aby mě rozesmála...

KDO MĚ ZNÁ TAK VÍ O KOM MLUVÍM