Jak málo stačí aby každý z nás byl, smutný, cítil se hůř než pod psa a sám. Narodíte se, život plyne a a pak už jen koukáte kolem sebe jak lidi, které máte rádi, odejdou a ani nevíte proč. Někdy je to tak náhle, že jen kroutíte hlavou, jak je to možný. Jednu chvíli spolu mluvíte a za chvilku může být vše jinak. Život se mění každou chvilku a nikdo to, co se stane neovlivní. Myslíte si, že jste zdraví a hned vám doktoři řeknou opak. Poslední dobou si jen říkám, jak je možný, kolik lidí kolem mě a naší rodiny odešlo.Nikdo tomu nedokáže zabránit ikdyby chtěl... Začínám si myslet, že už mě nic lepšího nepotká, že to bude jen horší a horší ale na druhou stranu mi něco našeptává, že jednou se to musí zlomit a všechno tohle přestat...