Zrada 29.Listopad 2008
Utíkala jsem jako smyslů zbavená. Zrádce!!! Jak mi to mohl udělat? Proč mi lhal když chodí s jinou?? Moc dobře jsem věděla, kam mám namířeno i když jsem si to stále nechtěla přiznat. Neohlížela jsem se. Proč by za mnou běžel a nezůstal u té Čuzy??!! Slzy mi traskaly z Očí jako Vodopády. Tak strašně jsem ho milovala. A co mi udělal on?! A už jsem stála před tou nádherně vysokou Budovou. Rozrazila jsem Dveře. Nikdo tam nebyl. Tahle Budova byla dřív nádherný Mrakodrap, ale ted je tam prázdno. Je to dlouho co všechno ve vnitř skrachovalo a nyní jsem tam chodívala jen já a několik Krys. Dnes jsem tam byla ale naposled. Běžela jsem nahoru po rezavém Schodišti. I kdyby Výtahy jely, bála bych se je použít. A proto jsem utíkala do 17.Patra po svých. Plíce jsem měla rozervané, Nohy ochablé, ale stejně jsem stále běžela. Slyšela jsem, jak dole bouchly Dveře a musela jsem ještě přidat.
Čekala jsem, že každou chvilku vypustím Duši ale nakonec jsem přece jen stanula Nahoře. Dříve nádherná skleněná Restaurace uplně nahoře nyní zelela prázdnotou a rozmlácené Okna odrazovaly moji ponurou Náladu.
,,Nell?" uslyšela jsem. Nemohl mě v takovém velkém Prostoru najít! A já už jsem stála na Zídce a dívala se na osvětlené Město pode mnou. Z Ulice jsem uslyšela zděšený výkřik. To asi někdo zpozoroval moji postavu uplně na okraji Zídky a od smrti ji dělil jen centimetrový Krok. I za sebou jsem uslyšela přidušené vykřiknutí. On za mnou vážně utíkal. Ale na co mu to bylo? Aspoň další Bod pro mě! Uvidí mě umírat a bude s tím muset žít až do konce Života..
,,Nell to nesmíš!" zachroptěl.
,,A ty jsi mohl?" řekla jsem ironicky.,,Nechápeš to.. Prosím slez a nech si to vysvětlit." Jeho hlas přehlušily Tóny Hasičů, Sanitky a Policie. Dolů se shromažďovalo čím dál víc lidí a sledovalo jak tohle dopadne.
,,Není co vysvětlovat! Máš někoho jiného! Nechci se o tom s tebou bavit!"
,,Ale vážně.. To není tak jak tovypadá!"
,,Prosím tě už zavři Klapačku! Mazal jsi mi Med kolem Huby dlouho! Nechci to dál poslouchat!"
,,Miluji tě!" uslyšela jsem ho říkat před tím než jsem začla po zádech padat dolů. Viděla jsem, jak se rozběhl k Okraji v marné Snaze mě zachytit. Taky tě Miluji!
Pak už jsem jen zavřela oči, užívala si letu a čekala na bolestivý náraz... Vždy jsem takovou smrtí chtěla zamřít..
napsal/a: lenuss 20:26 | povídky Link
