Tak jsem zase jednou přemýšlela... Přemýšlela nad dokonalou přetvářkou, nal lidským chování, nad duší... Duší, jako něco co člověka dělá tím co je...
Dneska jsem přečetla jeden fan fiction, který měl hloubku, a já si díky takové blbosti uvědomila spoustu věcí, některé jsem si jen potvrdila, a to například to, že není na první pohled všechno takové jak se zdá.... Ta povídka byla o tom jak někdo dokáže být egoistický a pak strašně milý, o tom jak je všechno v nejlepším pořádku a jak se to může zvrtnout, jak člověk může být hodný a později zlý, jak i neznámý člověk může pomoct v nouzi, a jaké to je když někdo obrátí rodinu proti vám samému... měla velkou hloubku...
Ale teď k tomu co jsem si uvědomila, uvědomila jsem si, že to co jsem pokládala za realitu, co se týče médi je jen sen.... Nevím jak to doopravdy cítíš ty, ale já jsem stě přišla na to, že ten cit není tak silný, jak se zdálo n aprvní pohled, jestli je to strach, nebo je to tím, že jsem tě částečně viděla jako hlavní postavu, nevím.... Promiň, promiň za tydle slova, vím, že todle je jiné než to co jsem ti říkala ráno, ale nedospěl k tomu čas, nedospěla jsem k tomu já, atím ne...
a jaká, že byla ta hlavní postava? záhadná, tajemná na první pohled nevinná, na druhou stranu taková co chce vše zachránit, jen aby byla štastná, byla to ta egoistická... Taková musím to říct tak jak to je byl to takový ten násilník schovaný v těle anděla.... A co z toho vidím v tobě méďo? Ty jsi tajemný, záhadný, nepochopitelný, a pokud něco provdeš snažíš se to napravit za každou cenu jako ta hlavní postava... Já si fagt nejsem jistá ničím... Možná tě to raní, ae to já nechci opravdu ne, já nechci aby se kvůli mě kdokoli trápil, ber to tak, že ještě neuzrál čas... prosím... A rozhodně nechci abys mě přestal mít rád, a to všechno, ale víš, ža co mám na srdci to mám na jazky, momentalně v prstech xD, ale já to tak cítím.... jak jsem ti řekla někdy dávám, někdy beru já to stě jinak nedovedu...
Já se bojím, a zárověn chci být ti vším, ale jaxi to nejde nejde to ne teď....
Pokročíme dál... lidské chování, jedna věc co nikdy nepochopím, spousta lidí si je údajně vědoma svého chování, ale jste si jistí vším??? Jste si jisti, hned z fleku, že děláte správně? Jste si jistí, že i když to promyslíte tak se zachováte správně??? Myslíte si, že jít vždycky na jistotu je to nejlepší? Myslíte si, že je někdy risk mnohem horší než jistota? Víte jak se doopravdy chováte podle ostatních??? Nikdy to nevíte, nevíte to co uděláte, nebo jak se zachováte, za minutu, za hodinu, či za týden, bo za rok....
Jak o tom můžu mluvit a nepodkládat důkazy? Jednoduše, tak, že jsem si vyzkoušela spoustu z těch možností, jež jsem uvedla před chvílí... Nikdy nic neuděláte správně, ale taky ani špatně, vždy se z toho vybruslí kompromisem, jen se v tom budete chvíli rochnit, a to ať to bude příjemné, nebo nepříjemné, jak jsem nedávno řekla, ruka osudu ví co udělá i dva tahy dopředu, ale my to netušíme, ani vteřinu předtím...
A teď to poslední, co je vlastně duše? Nic, nenahmatáte to je to nějaká energie, nebo co to je? Já to vnímám jako prostě celé chování člověka, jako jeho vlastnosti, city atd.... J8 k tomu vlastně nemám moc co říct, ale vemte si když by byli všichni vychováváni stejně a měli všichni stejné podmínky, tak by stejně choval každý jinak, stejně by se lidé bouřili, stejně by dělali věci po svém, protože to tak cítí, ať už je to dobré nebo špatné...
Můžeš mi dát za pravdu, můžeš mě zkritizovat, ale nevyhneš se tomu, že budeš mít v hlavě nasazeného brouka... tomu se nevyhneš a jestli jo tak klobouk dolů, ale jasno nikdy ve všem mít nebudeš...
