Lámete si často hlavu s tím, jak si vybrat toho pravého životního partnera? Výběr toho pravého parťáka pro život vám život ovlivní víc, než si možná teď připouštíte. Jenže jak to udělat, abyste si i za deset let mohla s klidným svědomím říct, že jste se tehdy rozhodla správně? Tomu se podíváme na zoubek v dnešním článku. 

Určitě jste už sama zažila vztah, který vám nefungoval tak, jak byste si představovala. Přitom na začátku jste měla pocit, že jste si vybrala partnera podle svého vkusu. Možná si říkáte, že se vše časem urovná. Ježe pokud máte ale na začátku, pak to za deset let nebude jiné. A postupně se na vás začne všechno sypat.

Víte, jak se řekne anglicky zamilovat se? Je to fall in love. Doslovně to znamená spadnout do lásky. Když se zamilujete na první pohled, nějak zvlášť neuvažujete, zda by vztah mohl dlouhodobě fungovat.  Partner vás na první pohled přitahuje a chová se k vám hezky.  Nasadíte si růžové brýle a i když možná vidíte velké odlišnosti, žijete v představě, že se to časem poddá. Zklamu vás, nepoddá.

Proč jsem si vybrala právě jeho

Po nějaké době vám opadnou růžové brýle. Začínáte si na partnerovi všímat, že si po sobě neuklízí nebo že má každý z vás diametrálně odlišné názory. Vadí vám to a počáteční nadšení začne postupně upadat. Řešíte důležité záležitosti, společné bydlení, hypotéku a rodinu. Přichází první neshody a hádky. Někdo vám může říct, že protiklady se přitahují. V partnerských vztazích si tím můžete pěkně zavařit.

Nikdo nám neřekl, jak si vybrat toho pravého životního partnera. Přitom nám tato volba ovlivňuje celý náš život. Když  se s partnerem pohádáte a jdete do práce, myšlenkami jste stále doma a děsíte se, co se večer zase bude dít. Vzorce si s sebou nesete z dětství. Vidíte, jak se k sobě naši rodiče chovají a přenášíte si tento vzorec podvědomě také do svých vztahů. I když si jako malá holčička říkáte, že si svůj život zařídíte úplně jinak.

Taky jsem vždycky říkala, že můj životní partner bude úplně jiný a soužití bude mnohem lepší, než jsem viděla doma. Chyba lávky. Mé vztahy probíhaly velmi podobně. I přesto, že jsem si řekla, že to u mě bude jiné. Když jsem sundala své růžové brýle, začaly první vážnější neshody. Nechtěla jsem si připustit, že jsme každý někde jinde. Rozchod na sebe nenechal dlouho čekat.

Mám pro vás jeden tip, jak to rozpoznat. Když už máte konkrétního adepta na pozici “toho pravého” životního partnera, podívejte se na něj jiným pohledem. Objektivním a nezamilovaným. Ano, je to výzva, hlavně když při pohledu na něj cítíte motýlky v břiše. Ale ušetří vám do budoucna hodně zbytečných zklamání. Třeba když spolu začnete bydlet, odkryje se vám hodně.

Někteří s bydlením čekají až po několika letech nebo po svatbě. Jenže, jakmile máte nějaké společné závazky, nebo potomka na cestě, už se hůř couvá. Váš mozek vám pak dává několik tisíc důvodů, proč v nefunkčním vztahu vydržet. Přitom je to jen otázka času, kdy pomyslná nálož exploduje a rozejdete se. Pak se dostáváte do stejného koloběhu, jako křeček v kulaté kleci, a ptáte se sama sebe, jak si vybrat toho pravého životního partnera.

Kouzlo vědomého partnerství

Když najdete toho pravého, neznamená to, že bude vše stále jako na růžovém obláčku. Vždycky vám do vztahu přijde něco, co vám ukáže, jak dokážete společně řešit situace. Je krásné, když i po pěti, deseti a více letech můžete říct, že máte po boku partnera, se kterým jste šťastná.

Když vzpomínáte s vděčností na chvíli, kdy jste se poznali. Každý den, když se probudíte, uvědomíte si, že se do něj znova zamilováváte. Tomu se říká kouzlo vědomého partnerství.

S mým mužem už jsme společně něco prožili a řešili i náročnější situace.  Přesto každý den vím, že bych si ho jako svého životního partnera vybrala znova. Jsme spolu, protože spolu chceme být.  Stačilo udělat vědomé rozhodnutí, že chci přestat být single. Vědomě jsem se vydala na cestu ke svému panu Božskému, kterou teď ráda ukážu i vám.

napsal/a: lukinka86 10:56 | Link komentáře (3)