Proč musí být život tak krutý i k těm, kteří si to nezaslouží?
Proč se to muselo stát zrovna nám?
Co bylo špatně?
Kde se stala chyba?
Vždyť to malé za to nemohlo, tak proč to tak muselo skončit?
Srdíčko bolí, puká žalem a bolestí, ale já vím, že jednou se to povede...
Ale kdy?

Kéž bych uměla slovy vyjádřit, jak se teď cítím, ale nejde to.
Srdíčko moc bolí a vím, že to, co bylo, už nikdy nebude.
Bloudím bytem a ztrácím se v myšlenkách, ve kterých vzpomínám,
na časy dobré i zlé, na krásu a něhu s tebou, radost i pláč.
Vidím tě před sebou jako bys tu byl se mnou, ale nejsi.
Vím, že co bylo už není, ale vzpomínky mi navždy zůstanou v paměti.
Cítím tvou vůni, tvůj dotek, tvé rty. Je to jen sen, který se zase ztratí
a já se probudím a slzy se mi skoulejí po tvářích.
Chtěla bych zase začít žít.
Ale pro koho?...