Kéž bych uměla slovy vyjádřit, jak se teď cítím, ale nejde to.
Srdíčko moc bolí a vím, že to, co bylo, už nikdy nebude.
Bloudím bytem a ztrácím se v myšlenkách, ve kterých vzpomínám,
na časy dobré i zlé, na krásu a něhu s tebou, radost i pláč.
Vidím tě před sebou jako bys tu byl se mnou, ale nejsi.
Vím, že co bylo už není, ale vzpomínky mi navždy zůstanou v paměti.
Cítím tvou vůni, tvůj dotek, tvé rty. Je to jen sen, který se zase ztratí
a já se probudím a slzy se mi skoulejí po tvářích.
Chtěla bych zase začít žít.
Ale pro koho?...