Občas mám pocit
že se mi štěstí vyhýbá
a to si pak připadám strašně sám
toho co není je víc než mám
a to co bolí snad změní čas..

Slunce zapadá a s ním i já
tolik snů a najednou nevím co si přát
tolik dní v roce
ale ani jeden nedokáže hřát
slzy pod polštářem
který nikdo nevidí tiše tečou si dál..

Kolik bylo nadějí falešných iluzí
krok zpátky pro chybu která za to nestojí
hlavně že srdce aspoň chvíli nebolí
rány se nehojí
ale jde to snáz
sám si do kapsy lhát..

Kapky deště za oknem
stávají se všedním obrazem
všechno co chceš najdeš pod nosem
minulost je jen smutným odrazem
nečekej až ti příjde
srdce na stříbrném podnose…