Žáden strach
nemusíš se o mě bát
já to zvládnu
zažil jsem to už tolikrát
zázrak se nekoná
nastal čas zapomenout na sny
a jít o dům dál…

Chvíli se cítím volný
chvíli mi připadaj
hodiny a dny zbytečně dlouhý
kéž by jsme žili ve světě
kde se lusknutím prstu zapomenout dá
zbytečně nenosit
vzpomínky jako malíř na paletě…

Žáden strach
nemusíš se o mě bát
moc dobře vím
jak to v dnešním světě chodívá
ty si těžkou hlavu neděláš
zatím co já se trápím dál.

Je to jako malovat obraz
ze kterého zbude stejně jen rám
takhle já to mám
a vím že nejsem sám
láska je křehká jako porcelán
rozbije se rychle
ani pořádně nevíš jak
zbudou ti jen střepy
co přinesou ti příště štěstí snad…