napsáno v dubnu 2005 s moji známou Zuzkou Váňovou..

(já)
Díky tobě
jsem aspoň na chvíli věřil
že láska nemusí být
jen o slzách a zklamání
ale zavedlas mě zpátky
na tu cestu po které
jsem nechtěl nikdy jít..

(já)
Když nevíš co říct
raději neříkej nic
na tom kdo jako první
to slovo vysloví už nezaleží
zklamání zůstane zase jenom zklamáním
na tom už se nic nezmění..

(Zuzka)
Dnes stalo se to podruhé
a mě se ještě klepou ruce
přišlo zklamání ubohé
přišlo nečekaně ale prudce
přišlo to čemu se říká zrada
on řekl mi ať už ho nemám víc ráda
přišlo to čeho jsem se dlouho bála
přišla jsem podruhé o kamaráda..

Je další novej den
a ty se jen ptáš kdo jsem
slzy na krajíčku máš
je to jako zlej sen
jak tohle asi dáš
kdo pomůže ti ven

hlavní je ale nebýt sám
na ten pocit co v sobě máš
že se ti štěstí vysmívá
že horší už to nikdy nebývá…

Každý z nás
ať má lásku svou
co pomůže ve chvílích těžkých
co pohladí duši bolavou…

Nejde ale znát
všechny odpověďi
stejně jako pravda někdy bolí
a jedině čas ty rány hojí
tak přece tě neporazí v tomhle boji

hlavní je že nejsi sám
na ten pocit co v sobě máš
že se ti štěstí směje
že nikdo neví co se děje…

Každý z nás
ať má lásku svou
co pomůže ve chvílích těžkých
projít tou tmou..

Vánoční sen
sní snad každý z nás
pohodu a plno krás
chcem si přát
lásku a srdce na dlani
kouzelnou noc
pak dobrou snídani..

jenže ten můj sen
stojí hodně sil a čekání
budem spolu nebo NE
jen ticho a to hledání
strach mi to NE nahání
k šílenství mě dohání..

Jsi vločka sněhová
tak bílá a hebká
co se mi nikdy neschová
tak bílá a křehká
co ve mně žár zanechá
jsi vločka sněhová
moje štěstí poklad můj
chci tě stůj co stůj..

Vánoční sen
sní snad každý z nás
pohodu si dopřejeme
za oknem sníh a mráz
všichni chceme
aby to šlo příště snáz
ne jako když dřeme
a máme málo krás..

Viděl jsem tě všude
chtěl jsem tě tak moc mít
dlouho jsem sbíral odvahu
nevěděl jsem jak ti to mám říct
napsal jsem pro tebe zamilované básně
jednu dokonce s jménem tvým
všechno se tvářilo tak čistě a jasně
snad oceníš mou snahu jenže..

Ty si řekla přesně to
co jsem nikdy nechtěl slyšet
během jediné chvíle
jsi mi byla vzdálená celé míle
bez dechu a bez odpovědí
od své lásky s výpovědí
zůstal jsem tam stát..


Těch pár dní
jsem si Žil jako v pohádce
Ty přece mívají dobré konce
Tak co se může stát
každej koho znám
nám už dopředu štěstí přál
já jedinej za tebou vždycky stál
trapný dopisy ti psal
jen aby ses mohla smát jenže..

Ty si řekla přesně to
co jsem nikdy nechtěl slyšet
během jediné chvíle
jsi mi zase vzdálená celé míle
bez dechu a bez odpovědí
od své lásky s výpovědí
zůstal jsem tam stát..

Poslední noc
poslední moje přání
srdce nemá ani zdání
jak znamená to pro mě moc
mít tě vedle sebe
dotýkat se tvých rtů
chci naposled cítit to nebe
dát sbohem všem špatným dnům

Ruce mám prázdný
těžko už mi bude líp
vyhlídky na štěstí žádný
v srdci se to začíná zase mlít
pohled pravdě do očí
nikdo nic neříká
z toho ticha se mi hlava točí
že jsem zase sám
co je to bolest se ptám…

Poslední noc
naposled chci cítit tvůj dech
jedině tak je totiž
peřina má hebká jako mech
s dechem tvým v zádech
sladkým spánkem spím
chci ještě jeden nádech
i když třeba už jen bdím
možná směšný já vím..

Už za tebou dveře nezavřu
co uvidím až oči otevřu
jen tak už si něco nezačnu
co je to láska
jaký je kurz jaká je sázka
co je to pravda
poznám ještě vůbec lež
řekni mi naposled
jen spi klidně lež…

Co je to štěstí
jedno z těch mnoha oken
zatnuté pěsti
neviditelné pouhým okem
co je to štěstí
naděje někde za rohem
pod nohama klestí
nezakopni ale pospěš honem..


Kde jsou ty časy
už se nevrátí v dálce mizí
cítíš jak vlhnout ti řasy
spousta tváří se na tebe usmívá
tobě už jsou ale cizí..

Co je to štěstí
zatnuté pěsti
pod nohama klestí..

Svět plný rozcestníků
ruku v ruce nebo sám
prošel si i ty už tolikrát
srdce plné lásky nebo otazníků
jednou ho na prodej dám
ale neboj slevový kupon
ve svých rukou máš..

Známe se dlouho
měli jsme strach z našeho setkání
umírali jsme touhou
co máme z lásky jenom zklamání
samota husí kůži nahání
oba dva máme stejná zranění..

Tak proč je konec
už žádná zpráva na dobré ráno
žádná zpráva na dobrou noc
tak proč je konec
já ti nikdy nechtěl lhát
tak co se stalo
že nám nezbylo ani to málo
ani to obyčejné ahoj..

Miloval jsem tě možná víc
chtěl jsem být
ten který tě zachrání
říkala si že jsem tvůj princ
ty řeči byly možná pitomý
možná jsme jen potřebovali věřit
možná jsme se měli snažit víc
možná jsme to neměli tak rychle vzdát..

Teď už je konec
přesto pořád doufám že přátelství
není nesmyslný cíl
teď už je konec
už tě zachránit nechci
na všechno co jsem slíbil zapomeň
přesto pořád doufám
že zvládneme být přáteli
jestli budeš chtít
jenom jestli budeš chtít…

Žáden strach
nemusíš se o mě bát
já to zvládnu
zažil jsem to už tolikrát
zázrak se nekoná
nastal čas zapomenout na sny
a jít o dům dál…

Chvíli se cítím volný
chvíli mi připadaj
hodiny a dny zbytečně dlouhý
kéž by jsme žili ve světě
kde se lusknutím prstu zapomenout dá
zbytečně nenosit
vzpomínky jako malíř na paletě…

Žáden strach
nemusíš se o mě bát
moc dobře vím
jak to v dnešním světě chodívá
ty si těžkou hlavu neděláš
zatím co já se trápím dál.

Je to jako malovat obraz
ze kterého zbude stejně jen rám
takhle já to mám
a vím že nejsem sám
láska je křehká jako porcelán
rozbije se rychle
ani pořádně nevíš jak
zbudou ti jen střepy
co přinesou ti příště štěstí snad…

Jsi moje noc i můj den
jsi moje kulatá zem
ve které sním ten svůj sen
co je to spánek netuším
spíš jenom tak bdím
je toho málo co vím
jen že už nemám sil
pampeliška které se nevyrovná
ani růže květ pro mě jsi
tou nejsladší malinou
mou první a jedinou pro mě jsi…

Můžu milovat
přitom být zcela sám
jen když vás dvě mám
jste ten nejkrásnější dárek
co mi snad sám osud dal…

Ve chvílích těžkých
na vás si vždycky vzpomenu
navzdory všem problémům
jsem tu pro vás stůj co stůj
mám vás rád celým srdcem svým
místo v něm budete vždycky mít…

Slibuju co se dá
jsem štěstím bez sebe že vás mám
poslední minci
jenom pro vás schovávám
až příjdou časy zlý
sejdem se a bude zas fajn…

Jste kouzelné
vaše oči smích i pláč
to všechno svoji sílu má
je to prostě nádherné
jste jako můj přístav naděje
do kterého se vracím
vždy znova a rád…