Karlovy Vary x Kobra 2:1 (1:0, 0:1, 1:0)
Karlovy Vary x Kobra 2:1 (1:0, 0:1, 1:0)
Bylo určeno, že do Karlových Varů se bude vyjíždět o půl čtvrté. Tentokrát jsme ocenily, že nebudeme muset být na hostujícím zimáku tři hodiny předem a přemýšlet coby. Podmínkou však bylo, že vyrazíme včas a bez prostojů. K úžasu nás všech jsme nikoho nenaháněli a nezjišťovaly dvacet minut po plánovaném odjezdu kdo ještě chybí. Opravdu jsme to zvládly!!!
Vyrazilo se tedy. Po deseti minutách se však ozvalo ze zadu: „Kde je Štěpa?“
Otázka však se nesetkala s panikou, jelikož se ozvala odpověď: „Ve předu“. Byla to překvapivá informace, jelikož vepředu sedí jen trenéři a doprovod v podobě tatínků, avšak nikdo to nekomentoval.
Cesta ubíhala příjemně ale „tiše“. Bára se vytasila s výbornou bábovkou s vaječným koňakem. Ovšem nenarušený klid v zadní části autobusu po dalších deset minut byl silně atypický a mnohé rozladilo, že Štěpa se k nám odmítá přidat.
Po chvíli se však někdo ozval: „Štěpa je vepředu?“
Přišla překvapivá odpověď: „Ne, ta leží vzadu.“
„Ne vzadu neleží!“
„Nedělejte si z nás srandu!!“
„Nooo, neděláme!!!“
Začalo divké pobíhání určitých osob po autobuse v naději jejího nalezení.
„Štěpáno, Štěpáno, ŠTĚPÁNO!!!“ řvalo několik hlasů.
Zkontroloval se chemický záchod.
Štěpa nikde..., ZTRATILY JSME KEVINA!!! Logikou věci autobus nabral opačný směr a odbočil při první možnosti. Byly jsme skoro již za Prahou. Při té příležitosti jsme si však prohlédli, kde bydlí Věrka a sestra rybníka...
„Jestli se Štěpa schovává pod sedačkou tak ji Martin zabije“ (její otec a trenér v jedné osobě) skepticky pronesla Silva.
„Ten ji zabije i tak“ ozvalo se uklidňující a pacifická odpověď.
Rybník se zvýšeným hlasem zahučel: „Víte co řekne? „VY BLBCI, VY STE MĚ TAM NECHALI!!!!““ viděly jsme před očima Štěpu a řvaly smíchy.
Pokračovalo několik poznámek na Kevinovu osobu a pochybnosti, zda bychom se pro jiné taky vraceli... Mezitím jsme zjistili, že mobil i s osobními věci má na zadním sedadle autobusu. Kritika, že mobil je snad mobilní nenašla pochopení. Mobil mobilní byl... byl s námi na cestě.
U Kevina: Kevin velice brzy zjistil, že jsme mu frnkli a tak vytvářel zoufalé pokusy o zpětné nalodění. Seběhl zkratkou na silnici, aby v dáli mohl pozorovat jak náš autobus na ni právě vjíždí a poskakovat v zoufalé naději, že jej třeba řidič spatří. Pokračoval v běhu za autobusem, patrně v naději, že bude rychlejší než on. Využil i MHD, avšak marně. Dorazil do oblasti, kde bydlí Kačenka a napadlo jej, že zavolá od jejich rodičů. V ten okamžik mu však došlo, že ani neví kde to je. V záchvatu zdravého rozumu však letěl zpět.
Štěpa nezklamala: Přiřítila se do autobusu se slovy: „VY KRETÉNI, VY STE MĚ TAM NECHALI!!!“, blbci přišli na řadu až později během patnáctiminutové kritiky, že jsme ji tam nechali střídané úžasem, jak je to jen možné.
Zkoušela to žehlit štrúdlem, Petr (další trenér) řval ať se necpeme, že nám bude na ledě blbě. Zdenička poslechla s tím, že ji máme nechat kousek na později. Dle mého správného úsudku později nebylo. (Pouze Helča svůj medovník bránila vlastním tělem.)
Do Varů jsme dorazily na poslední chvíli. Rychle se převléct a na led. Nutno říci, že velké zklamání z ochuzení o rozcvičku na nás nebylo znát. Vydržíme toho hodně.
Hrály jsme na dvě pětky. Hned v první vteřině šla sedět Zdenička. Takové tintítko se začíná u nás stávat nejtrestanějším hráčem. Karlovým Varům se prý uzdravily nějaké holky a bylo to znát. Karlovačky využily přesilovky a nás zavřely ve třetině. Štěpánku to asi už delší dobu nebavilo a tak si tam kopla vlastníka.
Ozvalo se, že Kevina jsme měli nechat doma. Přesto, že bruslily trochu rychleji, než jsme u soupeřů za poslední dobu zvyklé, tak jsme se rozhodly jim nedarovat ani střední pásmo. Ve druhé třetině jsme rovnaly na 1:1. Eva s přehledem zakončila po krásné nahrávce Silvy z pozabrány. S úžasem jsem pozorovala Silvu jak neúprosně bojovala o zapsání asistence. Zdá se, že ji často ani netrápí zda jí zapíší gól. Pochopila jsem však onu snahu později. V tabulce do té doby měla 15 gólů a nula asistencí.
Ve třetí třetině však Karlovy Vary opět vedly. I přesto, že jsme ustály několik oslabení, tak srovnat jsme už nedokázaly. V třetí třetině v 17:58 minutě si trenér vzal TIME. Šly jsme na led v šesti bez gólmana. Adrenalin vyletěl. Podařilo se nám usadit se na většinu času v jejich třetině a jim se nepodařilo vyhodit do naší brány provokativně zející prázdnotou. Sice jsme nevyužily dvou minut v jejich třetině, ale v mých očích bylo obrovským výkonem, že jsme gól ani nedostaly.
Prohra 2:1 možná byla trochu zklamáním, ale věřím, že příště to bude lepší ;o)).
