BÁSNĚ | BÁSNĚ
JEN TAK . . .
Já píši Ti,
ač vím, že neměl bych psát.
Já píši Ti,
snad jako dobrej kamarád.
Neboj, nechci Ti rvát klíny do hlavy,
chci jenom tak psát.
Sice nevím zatím co,
ale slova přijdou sami - jen na papír je dát.
Tak třeba něco veselýho,
vždyť smát se - je prej zdravý.
Nevím tedy, kdo to řek,
snad nějakej klasik praví.
Byla jedna beruška,
no beruška, to řekne se jak fík.
Ona jednu vadu měla,
byla BERKA BEZPUNTÍK.
To se ví, že strašně ji to žralo
a dávala svou snahu všecku,
jak na svá záda maličká,
dostat aspoň jednu tečku.
Vyzkoušela toho hodně,
i co sehnat se nedalo.
Leč, bohužel to bylo marné -
všecičko se smazalo.
Naštvaná a utahaná
usnula a tiše sní,
že má záda plný teček
a každý jí je závidí.
Když ráno brzy probudí se,
k zrcadlu jde zády blíž.
Smutně koukne, utře slzu a tiše k sobě hovoří:
"No vidíš, Berko, vidíš, že nic nevidíš!"
Nebudem ji dále trápit,
ať nemá z toho deptíky.
Řekneme jí radši pravdu -
MANDELINKA BRAMBOROVÁ
TA NENOSÍ PUNTÍKY!!!
Já píši Ti,
ač vím, že neměl bych psát.
Já píši Ti,
snad jako dobrej kamarád.
Neboj, nechci Ti rvát klíny do hlavy,
chci jenom tak psát.
Sice nevím zatím co,
ale slova přijdou sami - jen na papír je dát.
Tak třeba něco veselýho,
vždyť smát se - je prej zdravý.
Nevím tedy, kdo to řek,
snad nějakej klasik praví.
Byla jedna beruška,
no beruška, to řekne se jak fík.
Ona jednu vadu měla,
byla BERKA BEZPUNTÍK.
To se ví, že strašně ji to žralo
a dávala svou snahu všecku,
jak na svá záda maličká,
dostat aspoň jednu tečku.
Vyzkoušela toho hodně,
i co sehnat se nedalo.
Leč, bohužel to bylo marné -
všecičko se smazalo.
Naštvaná a utahaná
usnula a tiše sní,
že má záda plný teček
a každý jí je závidí.
Když ráno brzy probudí se,
k zrcadlu jde zády blíž.
Smutně koukne, utře slzu a tiše k sobě hovoří:
"No vidíš, Berko, vidíš, že nic nevidíš!"
Nebudem ji dále trápit,
ať nemá z toho deptíky.
Řekneme jí radši pravdu -
MANDELINKA BRAMBOROVÁ
TA NENOSÍ PUNTÍKY!!!
_________________________________________________________
RADŠI JDEŠ CESTOU TEMNOU,
NEŽ BYS ŠEL V RUKU SEMNOU...
NECH VZPOMÍNKY NAŠE VYŠUMĚT,
V TICHU BUDEM SI LÉPE ROZUMNĚT...
VYVSTALO ZBYTEČNÝCH KOMPLIKACÍ,
NADMÍROU MYŠLENÝCH KOMBINACÍ...
PŘÍLIŠ POHLCENI ČASEM,
NEŠLI JSME ZA SRDCE HLASEM...
NEŽ BYS ŠEL V RUKU SEMNOU...
NECH VZPOMÍNKY NAŠE VYŠUMĚT,
V TICHU BUDEM SI LÉPE ROZUMNĚT...
VYVSTALO ZBYTEČNÝCH KOMPLIKACÍ,
NADMÍROU MYŠLENÝCH KOMBINACÍ...
PŘÍLIŠ POHLCENI ČASEM,
NEŠLI JSME ZA SRDCE HLASEM...
___________________________________________________________
| Láska | |
ma mě rád ja ho také boty nosí ja vím jaké mám ho ráda on mne zná ale u nás neni láska vynucená spíme spolu je to krása na druhý den mu vařím hodně masa život máme spolu krásný na druhý den vysvítne slunce jasný |
_______________________________________________________________
| Už jepozdě... | ||||||
Snad jen ty mi můžeš říct proč neřekl jsi nám nic víc? Čekala jsem na tebe a jiná si přišla pro tebe, ale já tě chtěla jen pro sebe. Ptáš se co máš na to říct? Neboj! nemusíš nic, když pro tebe nejsem víc. Nemůžu tě odsuzovat, ale můžu posuzovat . Raději bych odsoudila a tímhle rychle vyřešila, co řešitelné dávno není , to jen já a moje snění. Máme tu však důkaz pádný! Tvoje tváře, usměv žádný, je to jako z pohádky, chybí už jen naše hrátky. Už je pozdě opakovat, už se nedá přesvědčovat. Ty máš jinou já zas nic Nevyřešila jsem tímhle nic, ale přece se o tobě dozvěděla víc! ________________________________________________________________
|
| Smutná princezna | |
Venku je sychravo, deštivý podzim, slunce už zapadlo,uschla i tráva, chodím po pokoji, pak ve tmě ležím, slzy mi tečou, a řvu:"jsem kráva"!! Tak začal příběh, plačící princezny, nemohla za nic prohrála válku, city ji dohnaly, brečí:"byl líbezný", a teď jí život dal, zas krutou pálku. Chtěla ho milovat, měla ho ráda, on se jen otočil, ukázal záda, ztratila iluze, lásku mít chtěla, to co si přála přece mít měla! Byl trochu postarší,přesně její typ, on se jen zasmál,"to má být vtip"? "s tebou mít nechci nic,na mě si malá", tahle věta každou noc, rok se jí zdála. Odhoď smutná princezno, svoje skleslé rty, jednou přijde jiný kluk a ten na to - "to ty!" "ty jsi toho přičinou, proč mi srdce buší", řekne jednou krásný princ a tvůj smutek zruší |
_____________________________________________________
| You'll never walk alone | |
Co je to smrt? Tma, zlost a nic? Ne, je to něco víc, mnohem víc, než si myslí mnozí. Ti jen říkají: „Vždyť mi přec nic nehrozí.“ Sami ani neví jak moc se mílí. Stále jen sedí a čekají. Čím víc v nich tohle přesvědčení sílí, tím dřív se ji bez boje vzdají. Pak když v černu posloucháme jejich píseň tesknivou. Se smutkem v hlase tiše zašeptáme: „You’ll never walk alone.“ Člověk strůjce osudu svého vždycky byl. Ovšem také všeho nečekaného, což již mnohý nepřežil. Každý odejde v ten okamžik, kdy nemá „kam jít.“ Když si myslí, že nemá skrýš a unik, tak nemá právo ani žít. Sbohem příteli, třeba jsi měl jen smůlu. Spolu jsme jít chtěli, ty jsi se ale sám vydal na nekonečnou tůru, ze které není cesty zpět. Škoda, dřív jsi to měl vědět. Měl jsi’s sebou nést pravdu věčnou: „You’ll never walk alone.“ ____________________________________________________ |
| Pidimužíček | |
Pod nejvyšším stromem s nejsilnějším kmenem, v tom nejhlubším lese, který tajemství světa nese, tam za malými vrátky, co nepustí Tě zpátky, žije malý človíček, co mu říkaj pidimužíček. Je to starší pán, Původem prý dán. Má rád křen a brokolici, Zamyká je na petlici, Taky sýr a med, Snědl by je hned. Nemá rád však kyselé, Co mu vozí konšelé. Ale proč Ti teď a tady Popisuji jeho vnady? To protože právě on Hlídá velký zvon, na který když zazvoní, pošle mi tajné znamení. pošle ho i do veliké dálky Bez razítek a bez obálky. Stačí znát smysl básně A hned je Ti krásně. Protože víš o člověku Který Ti na věky věků Slibuje, že teď i jindy Vytáhne tě z bryndy. Pomůže Ti vstát a jít, V žízni dá ti pít. |
____________________________________________________________