Skinheads je označení pro subkulturu nebo skupinu lidí vyznávající a praktikující určitý životní styl a směr, jehož kořeny sahají až na Jamajku do 50. let 20. století jako reakce na zvyšující se nezaměstnanost v městských oblastech. Potom se toto hnutí přeneslo do Velké Británie. První příslušníci neměli politické cíle, ale jednalo se spíše o návštěvníky koncertů, kteří se snažili odlišit od bohaté části populace. Mnozí ze sympatizantů hnutí byli černoši (což souvisí s zejm. s dělnickým původem hnutí).

 V dnešní době došlo k rozštěpení skinheadského hnutí na několik proudů:

• původní skinheads - skupina vyznávající určitý druh hudby (ska, Oi!, HC a punk), životního stylu a ortodoxně odmítající myšlenky nacismu, ale často projevují určitou míru rasismu (ve Velké Británii např. vůči. Pákistáncům), příslušníci jsou nepolitičtí.
• SHARP (Skinheads Against Racial Prejudice) - Ostře vystupují proti projevům rasismu a nacismu.Uznávají myšlenku Punks and Skins united! Odpočátku jejich vzniku byli apolitičtí, avšak dnes se mezi nimi samozvaně objevují levicově zaměření jedinci.
• RASH (red and anarchist skinhead) - jedná se o příslušníky levice. Může se jednat o anarchisty, komunisty i socialisty, socialismus však není jejich původní myšlenkou. Slovo red má však v případě skinheads v západních zemích význam antifašistický/antinacistický. U nás je toto slovo spojováno se socialismem.
• White Power Skinheads - příslušníci krajní pravice, kteří se odštěpili z původního hnutí skinheads a zcela obrátili myšlenky původního hnutí. Jedná se o vysoce politicky aktivní skupinu, která hlásá rasovou nesnášenlivost, myšlenky nacismu a netoleranci. Jedním z jejich idolů je kupříkladu Rudolf Hess.
• Kališníci - nesmíme zapomenout na tuto typickou českou odnož skinheads, k níž se na počátku 90. let 20. století hlásilo více než 5000 členů. Odkaz byl jednoduchý: "nemáme rádi to, co není české", takže jejich primárním nepřitelem byli Cikáni a komunisti. Jelikož začínali v době komunismu, byli velice často viděni ve společnosti punkerů, avšak s příchodem sametové revoluce se tyto dva styly jednoznačně rozdělily. Jejich hudba byla tvořena kapelami jako Orlík, Hubert Macháně či Tři sestry, později např. Patria. Je velice težké je někam zařadit, mohli si povykládat s WP skiny, jelikož nesnášeli cikány. Byli apolitičtí, chtěli se bavit, opět typickým českým mokem - pivem. Avšak tato éra měla jepičí život a mnoho z kališníků se stalo WP skiny, punkery (např. Lou Fanánek Hagen), či přestalo být skiny úplně.

Pod všechny tyto proudy spadají obecná nenávist vůči Hippies a záporný vztah k drogám (nikoliv ovšem k alkoholu), často i hlášení se k dělnické třídě a vlastenectví, patriotismu.

Rozkol původního hnutí (postaveného na černošském, jamajském ska) nastává v 70. letech 20. století, kdy anglická národně-socialistická strana Národní fronta využila hnutí ve svůj prospěch - bouřící se, ale striktně apolitická mládež se tak stala údernými jednotkami Národní fronty v pouličních bitkách. Jejich pozici posilovaly i média, které se snažily hledat co nejbulvárnější články o skinheads. Mnoho mladíků si proto bralo za vzor zejm. tyto nacionalistické „špatné“ skinheads. Idea „ostrých hochů“ se záhy začala naplňovat mladými členy Národní Fronty a tak vznikla nová odnož s myšlenkami neonacismu a násilí. Tuto odnož zpopularizoval Ian Stuart Donaldson (zpěvák neonacistické skupiny Skrewdiver).

Typickým poznávacím znakem se stala vyholená hlava a oblečení, které se skládá z bot značky DrMartens (popř. pracovní boty s okovanou špičkou, jaké nosily dělníci v docích), černé vojenské bundy (tzv. „bombery“), džín a kšand přes košili značky Ben Sherman nebo tričko Fred Perry.

Příslušníci nenacistických skinheads dnes často tvrdě vystupují proti neonacistům, kteří z jejich hnutí vzešli, a snaží se šířit osvětu ve společnosti, aby nebyl příslušník hnutí skinheads pokládán za neonacistu, kterým ještě ze samotné podstaty své příslušnosti ke Skinheads zdaleka být nemusí (Odhaduje se, že pravicově, nacionalisticky smýšlí méně než polovina součastných skinheads).

Známější skinheadské kapely (v závorce je uveden proud):

• 4 Skins |UK (apolitičtí)
• Vibrators |UK (apolitičtí)
• Operace Artaban|CZ (apolitičtí)
• The Riot | CZ (apolitičtí)
• Pilsner Oiquell | CZ (apolitičtí)
• Prostest| CZ (SHARP)
• Incident| SK (apolitičtí)
• Rozpor | SK (SHARP)
• Last Strike | CZ (SHARP)
• Železná kolona | SK (RASH)
• Hubert Macháně| CZ (skrytě rasističtí)
• Finanční krize| CZ (apolitičtí)
• Braník | CZ (Nacionalisté)
• Orlík | CZ (rasisté).
• Skrewdriver | UK (Neonacisté, Antikomunisté)
• Agrese 95 | CZ (Neonacisté)
• Buldok | CZ (Neonacisté)
• Conflict 88 | CZ (Neonacisté)
• Krátký proces | SK (Neonacisté)

• 1 Historie skinheads
  • 1.1 Počátky
  • 1.2 Mods (1962-1967)
  • 1.3 Rude boys (1960-1970)
  • 1.4 Hard Mods
  • 1.5 Skinheads (1967-1971)
  • 1.6 Suedeheads (1970-1973)
  • 1.7 Smoothies (1971-1974)
  • 1.8 Bootboys (1972-1977)
  • 1.9 Návrat Skinheads (1977 až dodnes)
  • 1.10 Tradicionálové (Trojans) (1978 až dodnes)
  • 1.11 Oi! Skins (1980 až dodnes)
  • 1.12 Boneheads / WP Skins (1978 až dodnes)
  • 1.13 S.H.A.R.P. (1986 až dodnes)
  • 1.14 Redskins / R.A.S.H. (1978 až dodnes)
  • 1.15 Skunks (1978 až dodnes)
• 2 Mýty okolo skinheads
• 3 Související články
• 4 Reference

Počátky

V padesátých letech se poprvé v poválečné Velké Británii objevil odlišný styl či kultura mladých lidí. V té době přijala část pracující mládeže za svou uniformu dlouhé „edvardovské“ pláště a úzké kalhoty. Byli známí jako Teds (Teddy Boys). Byli oddání Rock'n Rollu, byli podivně učesaní s patkami a esíčky pečlivě napomádovanými na čele. Chovali se jako skupina oddělená od konvenčního života.

 Mods (1962-1967)

Na počátku šedesátých let byli Teds nahrazeni tzv. Mods (známí také jako Modernisté). Jejich styl se vyznačoval hlavně krátkými vlasy a drahým oblečením (obleky atd.). Holdovali černé soulové hudbě a jízdě na scootrech. Pocházeli z otevřené třídy, označovali a potírali mládež malé buržoazie. V polovině 60. let však odešla většina mods k hippies, a zbylí drsnější mods vytvořili na konci 60. let tzv. Hard Mods.

 Rude boys (1960-1970)

Jelikož v Británii narůstá počet přistěhovalců z bývalých britských kolonií, část mladých přistěhovalců založila skupinu zvanou Rudeboys. Hnutí mladých Jamajčanů kopírovalo odívání gangsterů. Rozšířili se mezi mladými imigranty z Antil v Anglii. Spolu s mods se rychle stali modelem pro první skinheady. Pro Rude boys bylo charakteristické typické oblečení, hrubá mluva spodiny, neúcta k autoritám a k zažitým pravidlům. Mods měli před Rude boys respekt a líbil se jim jejich styl života.

 Hard Mods

Uhlazený slušňácký vzhled se vyměnili za džíny, kostkované košile a těžké pracovní boty (např. Dr. Martens), oblečení pracující třídy. Kromě soulové hudby se u nich stalo moderní reggae a ska. Bylo to úplně přirozené, protože mezi jejich čtvrtěmi a ve svých ulicích potkávali jamajské a antilské imigranty, a jestě podrobněji Rude boye. Podle tohoto multirasového a multikulturního prolnutí, a podle odmítnutí kompromisu s buržoazií, označujíc příslušnost k pracující třídě, se zrodilo nové hnutí - skinheads.

Skinheads (1967-1971)

Výsledkem setkání anglických Hard Mods a jamajských Rude boys byl vznik skinheads. Tento kult vycházel především z předchozích uskupení, jakými byli Teddy Boys, Mods či Rudies (černá mládež z Indie), mládeže, která měla už dost neuhlazené módy hippies a politikaření okolního světa. Hnutí skinheads bylo svou podstatou antirasistické a apolitické. Byli to jak běloši, tak i příslušníci ostatních ras. Večer co večer se tyto skupinky scházely při poslechu reggae či stylově spřízněného ska - totiž hudby, která svými kořeny sahala až ke břehům vzdálené Jamajky (např. Daylight Inn, Three Tuns, Lord Palmerstone). Nosili těžké pracovní boty, seprané levisky a košile značky Ben Sherman. Byla to směs ohozu k označování buržoazie a pracovních oděvů. Tito „tvrdí“ hoši byli tehdy vlastně mnohem tolerantnější než „milující“ hippies, a také byli mnohem nekonformnější než jejich, proti měšťáctví bojující, současníci. Byli hrdí na to, že jsou dělníci, měli sklony k patriotismu, distancovali se od drog, intelektualismu a nesnášeli hippies. Už jen vzhledově dávali svůj odpor k hippies najevo krátkými sestřihy. Oblíbeným povyražením se stal také fotbal. Zde bylo hlavním cílem ukázat naprosto fanatickou oddanost svému klubu. Četné byly též bitky na stadionech a okolí (vznik tzv. Hooligans). Skinheads začali častěji páchat drobné výtržnosti a dostávat se do konfliktů s policií. Mezi jednotlivými „gangy“ skinhedů docházelo k rozřazování „revírů“ spojené s pouličními bitkami. Některé skinheadské gangy napadaly i studenty, homosexuály a zřídka i Pákistánce, poněvadž si mysleli, že jim berou práci a domovy, a také kvůli jinému náboženství. Na počátku 70. let první vlna skinheads opadává a na ulicích v letech 1972-1976 nejsou skinheads v podstatě vidět.

 Suedeheads (1970-1973)

Koncem roku 1969 se u skinheads změnil účes a vlasy povyrostly více jak 5 cm, avšak tyto musely být pečlivě upraveny a s pěšinkou na straně. S tím také souvisela krátkodobá synonymní změna názvu na Suedeheads. Oblečení je více elegantnější. Více stylu, ale stejná mysl. Tito „elegáni“ však během roku 1972 téměř vymizeli spolu s celým hnutím.

 Smoothies (1971-1974)

S doznívajícím hnutím skinheads byli na céně i Smoothies, kteří měli vlasy ještě o něco dělší než Suedeheads, nicméně měli stejnou zálibu ve fotbalu a černé muzice. Rovněž adoptovali glam rock.

 Bootboys (1972-1977)

Styl Bootboys, styl ulice, byl spojen zejména se Suedeheads a Smoothies a zůstává velmi častý až do příchodu punku, hlavně mimo město. Vizáž, kterou můžeme najít v Mechanickém pomeranči od Stanley Kubricka. Byli fanoušci fotbalu a vyskytovali se hlavně v okolí stadiónů.

 Návrat Skinheads (1977 až dodnes)

V roce 1976 byla Velká Británie v krizi a to přineslo nemalé sociální problémy. V této situaci vzniká Punk, který byl neodmyslitelně spojený s punkovou muzikou, chaosem a rvačkami. S touto punkovou vlnou se znovu objevují polozapomenutí Skinheads, kterých je sice nyní více, nicméně se už všichni nechovají tak nepoliticky, někteří skinheadi se dávají na pravicové myšlení. Noví skins při svém návratu zachovali nejextrémnější prvky starého stylu a ještě je rozšířili. Hlavy byly ostříhány dohola nebo krátké vlasy obarveny. Někdy byl ve vlasech vybarven nápis Union Jack apod. Vrátily se vysoké boty a šle. Nenosily se obleky, objevilo se různé tetování, i na obličeji. Skinheads vzbuzovali dojem téměř robotizované, uniformované armády, kde útok na jednotlivce má za následek násilnou odpověď od ostatních. Skins, kteří podporovali Teds, byli tradicionalisté.Obnovili se téměř přesně jako bývali původní skins s jejich elegancí, elitou pracující třídy a jejich postoji. Tito lidé pronásledovali plastic punky (zkomercionalizované forma punks), jako by byli hippies střední třídy před deseti lety. V Londýně byly hospody, jejíchž klientela sestávala z původních skins ve věku nad 25 let, a ve kterých nikdo z nových skinů nebyl tolerován. Muzika se posunula od ska k Oi! punku, tvrdé hudbě s texty výrazně protestující proti všemu (např. 4-Skins, The Last Resort). Některé skupiny (jako Sham 69 nebo The Business) se více radikalizovaly co se týče třídních pozic a vyjádření working class (pracující třídy) . Koncem 70. a začátkem 80. let nastal opět revival Ska s hnutím 2-tone (jako Specials, Bad Manners nebo Madness). Tento nový rozkvět se umožňoval skinheadům odvolávat na kořeny a původ hnutí, symbolizovaný černobílou šachovnicí ska symbolizující antirasismus a jednotu.

Tradicionálové (Trojans) (1978 až dodnes)

Principialně souvisí se zjevením 2-tone Ska. Hnutí se vrátilo mezi své kořeny jako reakce na [nacifikaci|Nazi], která se započala šířit.V Evropě nebyli tak známí jako ve Velké Británii. Snaží se svojí hudbou a svými časopisy udržet klasický kult Skinheads. O fašistech říkají, že jim ukradli jejich kult, jméno a pro lidi, kteří se o tyto věci nezajímají, je těžké pochopit smysl a myšlenku Skinheadství. Oblékají se hlavně do sportovních značek typu Lonsdale, Ben Sherman či Fred Perry a poslouchají tradiční SKA a zejména skinhead reggae. Zastávali především stálé partnerské vztahy, dobrou práci a odpor k drogám (nepočítali alkohol).

 Oi! Skins (1980 až dodnes)

V roce 1980 se začíná několik rockových kapel vracet k formě hospodských popěvků, tzv. Oi (Oi! je hudba antinacistického stylu, která vznikla kolem roku 1980 a je podobná punk-rocku, u zrodu stály Cockney Rejects se svym songem Oi!Oi!Oi!, podle kterého dostal celý styl jméno). Tato hudba spojovala street punkery a skinheady. Zpívali o životě (fotbal, odpor k politice /politikům/, pivo, o pracující třídě, hrdosti atd.). V současné době jsou Oi! scéna a 2-tone scéna často provázané. (Oi = odpočítávání před písní na Reggae a Ska scéně, postupně vžitý jako pozdrav mezi dělníky v Londýně).

 Boneheads / WP Skins (1978 až dodnes)

Vznikli z nacistické odnože Oi! scény. Měla to na svědomí nezaměstnanost, která byla přisuzovaná hlavně přistěhovalcům, kteří „ubírali“ zaměstnání rodilým Britům. A toto je perioda, kdy vstupují do hry myšlenkové proudy extrémní pravice. Po celý čas získávala extrémní pravice do svého spolku lumpen-proletariat. Ale hnutí skinheads tomuto pravidlu dosud unikalo. Právě to, jako počáteční absence přesné politické ideologie hnutí silně přispělo k proniknutí jistých hanebných idejí mezi ty určité. Národní fronta a její společníci se samozřejmě pokoušela úplně obsadit tuto scénu, ve které se nacházela vykořisťovaná mládež mající chuť reagovat, ale bez pravého svědomí a politické kultury. Skinheads začali pomalu směřovat k politickému myšlení a jeden z hlavních aktérů této přeměny byl Ian Stuart Donaldson. Ian založil roku: 1977 kapelu jménem Skrewdriver. V roce 1979 založil malou politickou stranu (White Nois), o kterou se zajímala Britská nacionalistická fronta (BNF). O dva roky později se Donaldsonova politická stranička přejmenovala na Blood & Honour club. Skupiny v čele se Skrewdriverem s texty o rytířích, vikinzích, cti apod. začínají tvořit White power music, později si vytvořili vlastní hudební styl - RAC (Rock Against Communism = Rock proti komunismu). S vlnou nacionalistických názorů stoupá počet kriminality a násilných útoků proti černým lidem."Ultrapravičáci" na sebe stahují pozornost médií a lidé začínají odsuzovat skinheads.Od těchto lidí se distancují stále nepolitičtí skinheads.Vzniká celoevropské společenství postavené na propojení neonacismu s neofašismnem.V roce 1981 se hnutí šíří do Ameriky, kde už měl rasizmus již dost silné kořeny. Zde byli skinheads považováni za nástupce Ku-Klux-Klanu, tedy za jakési ochránce čistoty bílé rasy a morálky. I přes represivní pokusy amerických policejních složek, se Spojené Státy dostaly do pozice jedné z tradičních bašt této organizace. Američtí WP Skinheads byli zúčastněni na akcích Hammer Skins, American nazi party nebo White aryan resistance. Skinheadům kteří smýšleli rasisticky nebo xenofóbně (tj.nedůvěra, odpor k zevnějšku v tomto případě přistěhovalců) se říká Boneheads (ve slangovém překladu: Hlupák, tupec). V první polovině 80. let se toto hnutí dostalo i do Evropy, zejména do Německa a Itálie. Toto hnutí je většinově neofašistické. V Německu se dostává na neonacistické pozice (svou roli zde hraje také historie Německa, kde zažité kultury a tradice sehrály své). Tito „exportéři“ se ve valné většině ztotožnili s „učením“ nacismu, jmenovitě s nacionálním socialismem Adolfa Hitlera. S tím také souvisí používání nacistické terminologie a znaků. Při spojení Evropských neonacistů sehrála velkou roli organizace Blood & Honour. Jedním z hlavních úkolů se stalo zpochybňování fašistických válečných zločinů a propagace pohlavárů Třetí říše (A. Hitler, R. Hesse, ). Ona časová ztráta oproti Anglii byla nahrazena bezmeznou oddaností a zapáleností nových „proroků“.Vlivem příchodu Boneheads na scénu, se hnutí skinheads podobá bloudění kriminálníků, a to díky několika skupinkám boneheadů, kteří jsou dnes jen velmi vzdálenými napodobeninami původního skinheadského hnutí.

 

 S.H.A.R.P. (1986 až dodnes)

Jako reakce na rozmach rasizmu a xenofóbního myšlení v skinheads vznikli v roce 1986 v americkém New Yorku S.H.A.R.P.S. (Skinheads Against racial Prejudice - Skinheadi proti rasovým předsudkům). Sharps zaznamenali velký, rychlý přírůstek a začínají vytvářet protiklad WP Skins. Jde ale spíše o vyjádření antipatií vůči naziskinheadům, nežli o hlouběji organizovanou strukturu (na rozdíl od WP). V hlubinách této skupiny se projevuje nezbytnost radikálního politického angažování a opravdová sociální a ekonomická transformace, a né pouhé vyprávění o dobře udržovaném antirasismu a principu. Sharps vyvolávají bitky s WP Skins, které docházejí až do extrému - použití střelných zbraní. Vzniklo mnoho nových kapel - Warzone, Agnostic Front....Jsou ostře zaměřeni proti fašismu, uvažují politicky a chodí samozřejmě stylově oblečeni. Myšlenka protirasistických skinheads brzy přešla i do Evropy, a to do Anglie přes zpěváka antifašistické Oi! kapely The Opressed. Vznikaly různé kapely, vydavatelství hudby a časopisy (zvané fanziny-např. Rytíř, Buldok). Sharps nebyli nijak organizovaní jako někteří WP Skinheads. Často navazují vztahy i s anarchisty či redskiny. Svými postoji se blíží k tradičním apolitickým skinheadům. Jsou proti útisku menšin a zastávají myšlenku "Punk & Skins United (jelikož fašističtí skihnheads vedou „válku“ s příznivci hnutí punk). Sharps jsou i u nás od roku 1989. „Opravdový skinhead není rasista, bez jamajské kultury by skinheads neexistovali, byla to jejich kultura spojená s britskou pracující třídou, která je vytvořila,“ - Roddy Moreno, propagátor S.H.A.R.P v Anglii.

 Redskins / R.A.S.H. (1978 až dodnes)

Zjevili se ve Velké Británii kolem skupiny soulu a rhythm and blues. Tato skupina skinheads si pozvolna vytvořila svou vlastní hudbu, ale určitě se dnes tito levicově orientovaní skinheads často přibližují ke kořenům hnutí skinheads. Mají politickou alternativu k současnému režimu.Patří k militantním částem celku levicových křídel. Od „pravých“ skinheads převzali jen image, hrdost na dělnickou práci a typickou skinheadskou nesmlouvavost. Redskins se lišili od typických skinheads v módě tím že, nosili červené bundy nebo červené tkaničky v botech, nicméně to nemusí být pravidlem. R.A.S.H. (Red and Anarchist SkinHeads)

- ukázková stránka skupiny R.A.S.H. (Madrid)

 Skunks (1978 až dodnes)

Sorta hybridů mezi punks a skins. Nacházejí se dnes často kolem hardcorové scény.

 Mýty okolo skinheads

• "Skinhead je rasista." - Podstata skinheads nikdy nesouvisela s rasismem, ba naopak byla spíše protirasistická. ^[1]
• "Pokud skinhead nesmýšlí pravicově, smýšlí levicově." - Skinhead nemusí, ba ani by neměl být politicky korektní.
• "Skinheads vznikli v Německu." - Skinheads vznikli ve Velké Británii.
• "Bílé tkaničky značí skinheada rasistu a červené levicového skinheada." - Barva tkaniček je pouze věcí stylu. Např. bílé tkaničky nosili skinheads už v počátcích - když ještě nikdo neměl ani tušení, že se zrodí WP-Skins. ^[zdroj?]
• "Každý skinhead u nás propaguje nacismus."" - Díky médiím vznikl u veřejnosti dojem, že každý skinhead se každý večer opije a hajluje. Ve skutečnosti jsou neonacističtí skinheads u nás v menšině a dokonce vzbuzují odpor v komunitě nerasistických skinheads

Prvotním problémem je, jestli na to člověk má předpoklady. Výhodou samozřejmě je výtvarné nadání, ale ani to nezaručuje, že vám tetování půjde samo od sebe. Musíte si uvědomit, že tetovat je přece jen odlišné od kreslení na papír, či jiný podklad. Lidská kůže je při tetování dost nestabilní podklad pro jakoukoliv tvořivou práci: pruží, uhýbá, krvácí, občas omdlívá a hlavně na ní nejde mazat.
                                 

Pokud jste se rozhodli překonat tyhle nesnáze, je nejdůležitější získat živnostenský list. Živnostenský zákon o tetování a piercingu říká že:

"jde o činnosti, při kterých je porušována integrita lidské kůže, popř. o dekorativní výkony na zdravé lidské kůži s cílem estetické úpravy jejího vzhledu, při kterých je porušována celistvost kůže. Vpracovávání zdravotně nezávadných cizorodých látek jako pigmentů, kovových předmětů a jiných materiálů do kůže pomocí sterilních nástrojů a speciálních přístrojů nebo pomůcek na jednorázové použití. Provádění permanentního make-upu, tetováže, piercingu, nastřelování naušnic a podobně."

                                      

Dále jde o činnost vázanou, zařazenou do skupiny 214. Pro získání živnostenského listu, který je na činnosti vázané, musíte splnit zákonem dané podmínky. V tomto případě to jsou:

"Odborná způsobilost podle § 8 odst. 2 nebo § 3 odst. 1 vyhlášky č. 77/1981 Sb., o zdravotnických pracovnících a jiných odborných pracovnících ve zdravotnictví, obor: všeobecná (zdravotní) nebo dětská sestra nebo porodní asistentka (ženská sestra) nebo lékař, nebo vyučení v oboru kosmetička a osvědčení o rekvalifikaci nebo jiný doklad o odborné způsobilosti pro tyto činnosti vydaný institucí akreditovanou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy nebo Ministerstvem zdravotnictví."

                                

Vysvětlení pro nás, obyčejné smrtelníky je takové, že pro získání živnosti na piercing a tetování musíte být lékař, nebo zdravotní sestra, popřípadě kosmetička s kurzem na porušování integrity lidksé kůže. Tohle je ale pro spoustu lidí, kteří by chtěli dělat natrvalo zdobit lidi nedostupné, takže pokud nechcete navštěvovat několik let školu, máte ještě jinou možnost. Tou je získat odpovědného zástupce, který výše uvedené splňuje, ale i to má několik nevýhod. Zástupce musí být u vás v určitém právním vztahu, musíte mu vyplácet nějakou mzdu, odvádět z ní daň a platit za něj sociální pojištění. To vše ovšem zvyšuje náklady a prodražuje vaši práci, takže se to pro malého živnostníka může stát nerentabilní. Dalším problémem je, že zástupce musíte mít po celou dobu trvání živnosti. Nezbavíte se ho po několika letech, jako u živnosti řemeslné.

   

Existují tedy jen dvě cesty, pořídit si odpovídající vzdělání, nebo odpověedného zástupce, který ho má. Nyní neexistuje žádný kurz, který když si uděláte, tak aby jste mohli legálně tetovat. V takovém kurzu vás možná naučí jak držet strojek, obtisknout motiv nebo letovat jehly, ale rozhodně vám takový kurz, obvykle draze zaplacený, nedává možnost legálně nabízet nově nabité zkušenosti. To můžete jen když máte živnostenský list, který vám vydá krajský živn. úřad. Je ironií osudu, že živnostenské úřady si zákon vykládají různě a stanoví si různé podmínky. Někdy až nesmyslné a rozporuplné se zákonem. To je další překážka kterou musíte překonat.

V případě že získáte živnost ale vše nekončí, ale naopak začíná. Kde budete pracovat? Uděláte si vlastní studio? Dobrá, to není problém, stačí najít odpovídající prostory, které vám schválí městká hygienická stanice a studio patřičně vybavit. Nejde ovšem o levnou záležitost, pokud chcete opravdu špičkové vybavení, což by mělo být samozřejmé. Vždyť jde přece jen doslova o život váš a vašich zákazníků. Například sterilizátor s vakuovou pumpou stojí kolem jednoho sta tisíc korun. Pokud tedy máte dost peněz, nebo si půjčíte, hygiena na vše kývne, můžete otevřít. Pokud se vám to zdá složité, či příliš nákladné, můžete se pokusit najít práci v některém z mnoha studií. I to se vám může jistě podařit.    

Zde ale vyvstává další problém. Musíte odvádět takovou práci aby vám klienti přibývali a ne naopak a to může být někdy problém. Skutečně dobře vás žádný kurz tetování nenaučí, to musí být ve vás. A odvádět v téhle specifické činnosti kvalitní práci znamená několik let učení se praxí, sbíraní zkušeností. Je to tak trochu začarovaný kruh. Potřebujete praxi pro naučení se dobře tetovat, ale bez dobře odváděné práce vás těžko někde zaměstnají nebo ztratíte klientelu. Sám za sebe můžu říct, že tohle umění se člověk učí celý život. Snad jsem vás příliš neodradil.

       

                                

 

 

 

Na Mustang narazíte na každém americkém rohu, takže Ford nemohl promarnit příležitost. Přichází čas od času s omezenými sériemi, díky nimž na oživené ikoně vydělává. A Shelby GT je jedním z mnoha příkladů.

Piercing jazyka je jedním z nejpopulárnějších vůbec. Možná za to může jeho částečné utajení, možná to, že je provokativně sexy a znásobí účinky orálního sexu. Jazyk je sval, uprostřed něhož je „žlábek“, kam by se měl umístit piercing. Nevedou tudy žádné cévy ani tepny, vyhýbají se mu i chuťové pohárky. Náušnice, která je nejčastěji používaná pro piercing jazyka je barbella. Její délku a šířku by vám měl doporučit ten, kdo piercing aplikuje. Nicméně nejčastější průměr je 1,6mm a délka 20mm. Po aplikace dochází k otoku (ten může způsobit šišlání), čím více je piercing jazyka umístěn vzadu, tím větší je i otok. Zhruba po týdnu dochází k postupnému zmenšování otoku. Celková doba hojení trvá cca 10-14 dní. V průběhu hojení používejte ústní vodu ředěnou 1:1 s vodou po každém jídle, kouření atd. (5-10krát denně) po dobu 3 týdnů.

Hned po propíchnutí se vyvarujte jídla i kouření a cizích slin :). Během hojení nejezte příliš studená nebo příliš teplá jídla a neužívejte antibiotika. Při jakékoli komplikace nebo nekončícím hojení informujte salón, kde vám piercing aplikovali. Otázkou je, zda piercing jazyka ničí sklovinu. Pokud si budete často s náušnicí hrát a „cinkat“ s ní o zuby, pravděpodobně si zubní sklovinu poškodíte, ale samotný fakt, že v puse máte náušnici, zubům nevadí

  Tetovat se, je rozhodnutí, které se nedělá zrovna lehce a poznamená Tvoje tělo na celý život. Mnoho lidí přichází do tetovacího studia bez jakéhokoliv nápadu, co by vlastně chtěli. Jejich jedinou touhou je hlavně mít něco na sobě. A my, tatéři, předpokládáme, že  veřejnost není dostatečně informována v oblastech procedur, praktik a nejvíce důležité etiky profesionálního tetování. Tento článek by měl pomáhat Tobě, naučit se vyhledat studio a tatéra, který nejlépe uspokojí Tvoje potřeby   .

  První věc, kterou musíš rozhodnout je, co vlastně chceš na umístit na svoje tělo. To je úplně nejdůležitější rozhodnutí. Pamatuj, že tě to bude doprovázet celý život. Kvalitní studia mají k dispozici katalogy, fotoalba a časopisy, které Ti pomohou s vytvářením Tvé vlastní myšlenky pro konečnou podobu budoucího tetování. Není nic špatného na tom, když si vybereš jednoduchý motiv, protože i jednoduchý motiv může být dopracován ke úplně originální podobě. Účelem rozhodnutí nechat se tetovat má být vyjádření své individuality. Kopírovat proto již jiné práce by mělo být důkladně zvažováno.

Tatér by měl pomoci vybrat a dopracovat Tvou tak, aby nejlépe vyhovovala Tvým představám o budoucím tetování. Stejně tak by Ti tatér měl poradit o vhodnosti umístění, velikosti a barevnosti motivu. Je vhodné pečlivě zvážit doporučení tatéra, protože on už za léta praxe ví, co bude kde a jak vypadat dobře a co špatně.

Dalším krokem po konečném rozhodnutí co vlastně tedy bude na Tvém těle je, kdo ti to bude dělat. Ne každý tatér plně uspokojí Tvé představy a požadavky. V mnoha studiích pracuje více než jeden tatér a každý má svůj vlastní styl práce  měl by mít své vlastní fotoalbum. Prohlédni si je. Dobře se podívej, jaký styl práce který tatér preferuje. Je to styl, který se Ti líbí? Je mnoho rozdílných stylů a každý tatér má nějaký styl nebo techniku, která ho liší od ostatních.

  Poslouchej, co Ti tatér říká. Zdá se Ti dobře informovaný a zkušený? Snaží se, abys se cítil spokojeně a pohodlně? Udělá si čas, sednout si s Tebou a probrat všechny náležitosti kolem Tvého tetování? A nebo prostě jen vezme motiv a udělá ti ho kam chceš a jak chceš stejně, jako stovkám lidí před Tebou?

                                                     

  Každý tatér musí mít dobré znalosti ohledně desinfekčních a sterilizačních technik a procedur! Vedle důležitosti plně uspokojit Tvoje požadavky ohledně motivu, musí být u něj také na první místě i Tvoje zdraví a bezpečí!   Požádej ho, aby Ti ukázal svoje studio. Nevidíš-li nikde sterilizátor, zeptej se ho na něj! Každé studio musí nějaký mít! Sterilizace je proces, kterým procházejí nástroje pro tetování a jsou tam zlikvidovány všechny možné viry a baktérie, které by tam mohly být. Používá tatér jehly jednou, nebo vícekrát? Jsou podlahy a pracovní stoly čisté? Jak často tam desinfikují pracovní plochu, křesla atd.? Po každém zákazníkovi? Zeptej se ho, máš právo znát odpověď!

                 

  Pamatuj, že je rozdíl mezi jehlami které jsou jednou použité a jehlami které jsou použity víckrát. Kvalitní studia používají na každého zákazníka nové jehly a to nejen z důvodu hygieny, ale i z důvodu jejich opotřebení. Rozdíl pravděpodobně bude v ceně tetování. Kvalitní profesionální vybavení je ale velmi drahé a cena  může odpovídat kvalitě tetování a zkušenostem tatéra. Nešetři ale penězi na něčem, co Tě bude doprovázet celý život!   Pro lidi s tmavším odstínem pleti (vyšší obsah pigmentu): Poslouchej tatéra! On ví, které barvy a motivy budou vhodné pro Tvůj tip pleti. Není na to nic zavádějícího, jde jen o to tě informovat, že něco bude na Tobě vypadat lépe a něco hůře. A také jde o to, aby jsi neodcházel nespokojený.

                

  Profesionalita není arogance! Tetování je tatéry považováno za tajný druh umění. Jsou zde morální a etické kodexy v kterých se nedají dělat ústupky. Jestliže jsi nerozhodný v tom, co vlastně chceš, můžeš být požádán, abys více přemýšlel o svém budoucím tetování a návštěvu studia opakoval později. Jestliže se rozhoduješ jen na základě ceny, může ti být doporučeno zvážit své rozhodnutí tetovat se!   Profesionální tatér vkládá do vytváření tetování srdce a duši bez ohledu na to, jak velké tetování je. Ty, jako zákazník se musíš cítit se svým tatérem a jeho prostředím spokojeně. Navštiv co nejvíc tattoo studií! Rozhlédni se a zvaž, co vše Ti může každé studio nabídnout a potom si teprve vybírej!

  Tvoje konečné rozhodnutí má být učiněno na základě Tvých vlastních poznatků a dojmů a zkušeností a ne na základě něčeho, co je dobré pro někoho jiného! Tato cesta Ti zajistí nejen kvalitní uměleckou práci, stetické a čisté podmínky, ale i pozitivní zkušenosti, které si sebou poneseš navždy!