bylo by to fajn
Tento příběh začal před deseti měsíci..stalo se to za jednoho pondělního sychravého odpoledne. Bylo to jak vystřižené z románu. Šla jsem z odpolední praxe z nedaleké nemocnice. Pamatuji si to docela přesně, tak kolem třetí hodiny a já byla celá v černém..Zase jsem byla myšlenkami úplně mimo oblast reálného myšlení, znáte to, přeci, ten zamyšlený výraz, přitroublý úsměv, prostě naprosto ve své fantazii, absolutně mimo dění. A z tohoto rozjímání vás vytrhne hlasitý rozhovor..Slyším pouze útržky jedné strany, ale i takto se mohu dovtípit o čem je řeč. zahlednu jen siluetu člověka, kterého už teď nesnáším, nenávidím lidi, kteří mě buď vzbudí anebo proberou z rozjímání..dojdu-li blíž poznám že je to muž, mladý muž. zřejmě měl s někým domluvenou důležitou schůzku, a ta byla patrně zrušena..má tak krásný hlas jemně chraptivý, mužný ale přesto klukovský.. zvednu oči do výše v úmyslu podívat se do tváře onomu mladíkovi, který je zřejmě na výsost rozzuřen. Mé kroky se sami zastaví, ústa zůstanou pootevřená, oči vytřeštěné a snad zapomenu i dýchat. on o mě ještě neví a ani netuší jak jsem mu za to vděčná, ačkoliv ke mě stojí bokem a něco si loví v telefonu, vidím mu do tváře. ty obrovské hnědé až černé oči, husté upravené černé obočí, vystouplé lícní kosti, tak jednodenní strniště vousů, snědé dokonalé rysy, štíhlý, vysoký, hádám mu tak kolem sto devadesáti centimetrů, velmi ležérně oblečen, béžové kalhoty, o odstín tmavší bunda, hnědé sportovní boty, určitě mu bylo přes dvacet...byl prostě dokonalý..začaly se mi klepat ruce a podlamovat kolena..stáli sme spolu na autobusové zastávce a já ačkoliv jsem se zařekla že končím s kouřením, sama ruka mi vjela do kabelky a držela mé oblíbené zlaté Marlboro...třesoucíma se rukama jsem si vložila cigaretu do úst.naše pohledy se setkali, vzalo mi to doslova vítr z plachet následkem čehož mi krabička zápalek vypadla z ruky, zásadně nepoužívám zapalovač, chuť cigaret je pak odporná, se sirkami si je alespoň vychutnám.v tom tichu to připomínalo ránu z děla, skloníme se oba současně a jen tak tak se mineme hlavami.narovnáme se, nepouštíme ze sebe oči, škrtne sirkou a připálí mi, sám si také zapálí, gestem mi naznačí zda smí použít mé sirky, odpovědí mu je jen lehké ohnutí hlavy a trošku pokřivený úsměv..mám pocit že napětí mezi námi už nevydrží, jiskry které přeskakují, jsou snad i viditelné, nikdo z nás ale neudělá ten první krok, ať už k seznámení nebo k odchodu stojíme tu vedle sebe jako chudí pocestní, a dusno by se dalo krájet.cigareta už dohořívá nechci odejít tajně ji přemlouvám aby ještě chvíli hořela. ale už jsem u filtru musím ji típnout.nadechnu se z plných plic a odvážím se mu podívat do tváře a...nachytám ho na švestkách, upřeně mě pozoruje, přistižen rychle típne cigaretu a udělá nepatrný krok směrem ke mě oba pootevřeme rty a nespouštíme z toho druhého oči..Udělal to políbil mě, ne políbil bylo to něco zvláštního, sotva se mých rtů dotkl, rozechvěl tím celé mé tělo, byla to jen jedna jediná pusu a já mu tála v náručí..to vše se událo bez jediného slova. hledíme na sebe a nevíme co se bude dít dál, tohle jsme přehnali, musí něco říct musí..Nic stále na mě hledí..pootevírá rty, sotva slyšitelně z nich vypustí par písmen, jsem Dan, niki hlesnu sotva slyšitelně, kývne na souhlas, rozhoupu se, kafe???kývne a ukáže na zaparkované auto, tak to mě podržte černý tří dveřový čtyřkový golfík.v tuningu..jemně kývnu, poté co mě usadí na přední sedadlo smrti tohoto krásného vozu, cekám kam mě odveze.. zastavíme u toho nového café baru. usadí mě do křesílka a sedne si naproti ruce se mi klepou a jsou volně položeny na stole.zatím co objedná dvě kávy, zapálí dvě cigarety a jednu z nich mi vloží do úst.teď teď musíme začít mluvit..odkud jsi, vypadne ze mě, on na to že se před pár dny přistěhoval z Plzně a netuší nic o tom kde se v tomto krásném městě cokoliv nachází, měl domluvenou schůzku s kolegou z práce aby ho provedl po městě, ale ten ji musel z neznámého důvodu zrušit, a konverzace byla jak mávnutím kouzelného proutku zahájena, mluvili jsme dobré tři hodiny a připadalo mi že se známe věčně, líbí se nám stejná hudba, filmy, máme toho mnoho společného.jelikož už se začalo stmívat domluvili jsme se na zítřejší večeři před kterou mu trošku ukážu naše město, aby nám drobet vyhládlo, a namířili jsme si to směrem k autu, trval totiž na tom, že mě odveze domů..nijak jsem se samozřejmě nebránila, vždyť měl golfa..
Další den byl ještě hezčí než ten předchozí a následovalo to tak každý den, držte mi palce..to se stává jen jednou za život, tak myslím že tohle je ten pan pravý..
