Je to čim dál větší sentiment

Žalem se sžírám, vzpomínky plynou, dřív jsme byly jedna duše, teď máš zas jinou. Paměti na chvíli dávnou upadají v zapomění. Opět padáš rychle na dno a pomoci Ti prostě není. Dávno, dávno vzdala jsem to naše zvláštní přátelství. Vždyť to byly hádky jen výkřiky a bolesti. Už zas ti svět zelená a není cesty zpět. Mizí půvab ze jména v slzy radost pohledět. Však přiznávám své protivůli, že jsou i chvíle, kdy mi scházíš. Vina láme srdce v půli a ty pořád nepřicházíš. Jen těžce dá se přežívat ve vlastním světě bez víly. Bez tebe, má Barborko já přicházím o síly!! A teď  zlo se rozmáhá, tam kde dříve víly žily. Že zas mi budeš pomáhat, jen v pohádce by uvěřili...