....o samotě...ve výšinnách smogu a v hlubinách duše..

Vítr se mi vatově vrtá do hlavy. Neměla jsem ponětí, jak přemýšlet unaví. A tak jako pavouk v létě (samozřejmě babím) pouštím svoje pavučinky, snad už se jich zbavím. A teprve až prázdná hlava zdobit bude krk, tvrdohlavě dám se zase ku realitě na úprk.