"co je na tom tak úžasnýho?"

"dělá to tvuj vlastní svět"

"jenže svět je přece jenom jeden"

"to ty ho vidíš jenom jeden,jednim nudnym pohledem,pod jednim úhlem, je to stereotyp. A já stereotypy nesnášim!!"

"Tak proto??"

"Proto co??"

"Proto si do toho spadla taky??!

"Nikam jsem nespadla. Chápeš??Nikam nepadáš!!Pořád stojim na nohou!"

"Ale už to nejsi ty!"

"Ale jsem...jsem to já!!"

"Nevěřim tomu. Je to čim dál horší."

"Já nejsem fetka, mam to ve svejch rukou..."

"Lžeš!!Lžeš a ani o tom nevíš!!!"

__________________________________________________________

Každej z nás je chvilku anděl...nebo aspoň malej andílek..malinkej.

Pokaždý, když je vidim, přemejšlim nad tim, proč? Co jim to dává? A když se jich na to zeptam odpovědi, že prej pocit štěstí. Jako by se neuměli bavit sami. Na něčí účet,ale přesto uplně zadarmo. Divnej způsob zábavy, divnej způsob života....Ona není jenom jedna..ne...to zdaleka ne...Je jich čim dál víc,lidí, který se už nechtěj zasmát bez trávy,nechtěj a nebo nemůžou.

Že prej budou hulit jen někdy. Jen na nějakejch akcích. Jen při určitejch příležitostech.Ano,ze začátku. Prvních pár měsíců, tejdnů, dnů...Potom se nehulí jen na akcích. Spíš jen párkrát měsíčně. S kámošema - aby se neřeklo. Přece nebudem kazit srandu ne? Dát si tu zelenou voňavou bylinu neni zločin!! A potom už je to párkrát tejdně, párkrát denně …

"To přece není jako ukrást auto. Tim nikomu neubližujeme. Hulíme MY!!

Fakt tim nikomu neublížej? Nikomu - jen sami sobě. A ubližujou dál...ochotně..beztrestně....draze...s láskou..nedobrovolně..samovolně.. nezáleží na tom "jak", prostě ubližujou. Kdyby aspoň zůstali tam, kde jsou. Kdyby aspoň nepokračovali dál.

Znala jsem jednu..slečnu?? Budeme jí řikat "slečna A". Byla to nezkrotná duše, neřízená balistická střela, energie v živym skupenství aneb slečna z obrovskýho města. Na první pohled se zdála nesympatická někdy až otravná. Svym obrovskym přesvědčovacím  talentem dokázala chytit a nepustit, nikdo neměl na výběr. Měla ráda pozornost a zasloužila si jí, kdykoli a kdekoli uměla pobavit. Byla krásná,malinká,hubená a na povrchu zdála se nerozbitná, neprůstřelná, nedobytná, ale ten, kdo jí znal, věděl, že ve skutečnosti je křehoučká, ale až tam, hluboko, někde uvnitř.

Ze začátku jsem jí nemusela, nejspíš sem jí neměla ráda vůbec. Extravagance z ní vyzařovala na desítky kilometrů. Jenže potom jsme se sblížili a sbližovali jsme se čim dál víc. Bylo to o prázdniny. Během jednoho měsíce se pro mě ze slečny extravagantní stala slečna dokonalá. Zdálo se mi, že uměla všecko, že byla jedinečná (a  to ona byla). Myslim, že jsem její optimismus a styl života měla tak nějak za vzor. Pak odjela. Pro "slečnu A" to tu bylo moc malý =) A taky začínala škola. Těšila jsem se, že jí uvidim zase za rok.

Sice to nebylo přesně za rok, ale nedávno přijela. Hubená, možná trošku unavená, ale jinak stejná jako předtím. Po povídání povídánek a společnym smíchu došlo na vážnější věci. Když jsem jí naposled viděla, věděla jsem, že čas od času hulí. Ale byla to slečna nezávislá. Nemusela tak, jako ostatní, hulit furt. Ona prostě jen když sama chtěla. Ne když chtělo tělo, ale když chtěla mysl. Jenže teď..povídala a povídala...už bylo pozdě večer a najednou začala s drogama. Nejdřív jestli to odsuzuju. Řekla jsem, že ano a ona na to, že bych nejspíš měla odsoudit i jí. Slečna A totiž za rok a čtvrt, co jsem jí neviděla, stihla propít celý prázdniny ( a to doslova propít). Zvládala dva měsíce skoro v kuse přes noc pít a pak jít ráno do práce. Nadlidskej výkon, ale ona byla nadčlověk. Spadla do drog. Nebyla to tráva, kdyby aspoň to... Jenže slečna A byla extravagance sama, jak už to tu stojí, a tak přeskočila období trávy a šla rovnou do tvrda - heroin. Když mi to vyprávěla, chtěla jsem jí něco říct, ale zjevně stejně bylo už pozdě. Taky se zmínila že od doby, co "smaží", zhubla 7 kilo. Už takhle byla droboučká a najednou ještě vyhublá. A i když jí to neubralo na síle, věděla jsem, že se to na ní podepsalo. Nakonec jsme se přes popisování problémů ve škole, v rodině a s kámošema dostali až k tomu, že je ve svejch 16 letech nejspíš těhotná s třicetiletým chlapem. Viděla ho sice poprvý, ale za tu dobu se s ním stihla vyspat, zjistit, že má dítě a přítelkyni a ještě si vzala číslo. Pak slečně A zazvonil mobil a celou dobu, co telefonovala, jsem já přemejšlela, na co se jí vlastně mam ptát. Jenže jsem ani nemusela. Když položila telefon, začala mi vyprávět, že jí právě volal brácha toho, s kym by mola bejt těhotná. A na otázku, co má ona společnýho s bráchou toho chlapa mi řekla, že s ním spí taky. Bylo to docela...divný.

Když před rokem odjížděla nebyla svatá, ale byla dokonalá. A teď? Pár hodin potom jsem si uvědomila, že tohle neni ta slečna A, na kterou jsem se tak těšila. Tohle byl někdo cizí, někdo koho vůbec neznam. Naše slečna nezávislá byla závislá a nebylo jí pomoci. Už je to pár měsíců, co jsem jí viděla naposled. Ani nevím, co s ní teď je, co se s ní děje ... Vim, že zrovna ona to zvládne, stejně jako jsem veděla, že zrovna slečna A by do drog nikdy nespadla...

Jak vůbec někdo může říct, že drogy neměněj člověka??Jak tohle může někdo tvrdit??Ať už je to tráva a nebo něco tvrdšího, alkohol nebo droga, člověka to změní, ikdyž může stále dokola opakovat, že je vlastně pořád stejnej.