Aby to nevypadalo, že je tenhle blog jenom o jedný slečně (neníí!!!!), tak sem dávám i příspěvky z trošku jinýho odvětví...

Minulej víkend byl fakt překrásnej, teda spíš se zdál být. Začínal úžasně..nebo vlastně ne, pač byl blbej výlet do Prahy, ale byl den volna navíc a to znělo úžasně. Kdyby nic, tak bych se aspoň vyspala, jenže to bylo to jediný, co jsem nedělala (skoro, kdybych nespala vůbec, nejspíš bych už byla mrtvá, pač pro mě je spánek důležitější než vzduch). Takže začalo to vcelku stresovatym odjezdem do klidu - to znamená pryč z Kladna a z každodenní drsný reality =)

Konečně v Libušíně - pohoda, klídeček a pan cyklista. Kdo je pan cyklista?? Něco jako moje druhá půlka. Nedá se říct, že by věděl všecko, ale znala jsem ho už jako maličká spermie xD no vážně - už naši prarodiče se spolu bavili, takže rodiče a tety a strejdové - prostě celá rodina, celý ty dva úžasný klany se znaj až moc dobře na to, aby jsme se my dva jenom zdravili. Je přesně o devět měsíců starší, což by prakticky mělo znamenat, že by se jeho narozenim inspirovali moji rodiče, jenže jenom v případě, kdybych se já nenarodila jako chemickej nerozvážnej omyl (jo, myslim, že tak nějak mi to definovali). Bohužel omylu se nepovedlo zbavit, a tak byl pan cyklista přímo donucen k našemu společnýmu vyrůstání. Nejdřív sme spolu chodili do školky (to je to první co si pomatuju). Byly tam takový malý nepokoje, skoro až občanská válka. Na jedný straně já, na druhý straně slečna Kravka a mezi náma pan cyklista. Bylo to takový to: Já sem lepší kamarádka!! Ne já!!! Kecáš!! a plesk:D:D:D Vtipné to stádium, kde že jsou ty časy´xD

Boje (i/jenom/ fyzický)skončili, když jsem se odstěhovala. Najednou to všechno bylo tak daleko. A právě jenom zmíněnej pan cyklista zustal relativně nablízku. Někdy v týhle době začalo období "hraní her". Polopaticky to znamená, že veškerej čas, kdy jsme se viděli (skoro každej druhej víkend) jsme s velkou radostí investovali do hraní těch nejlepších soudobejch her.Milovala jsem ty časy, kdy jsme celou sobotu a neděli proseděli u Mafie, GTA a Need for speed. Bylo to úžasný. Jenže tak jako všechno, i tohle muselo skončit a takyže skončilo. Pak jsme si viděli už jenom málokdy. Až jednou se to s érou "prázdniny v Libuchu" vrátilo, akorát tak trošku jiný to všecko bylo. Tenkrát akorát začínal jezdit na kole ještě s jednim jeho kámošem - jeho teplym bratrem (pracovní přesdívka). Byl jsme s nima respektive s nim každej den prázdnin a koukala se´, jak se učej na kole ( ne jezdit, ale skákat). Nejdřív to byli takový krásný držkopády, ale šlo jim to den odedne líp a líp. Pak přišli další prázdniny a ke kolu přibyl panu cyklistovi a teplýmuá bratrovi namyšlenej kamarádíček. To nás docela odpojilo, docela dost. Vlastně jsme spolu půlroku nemluvili.

Namyšlenej kamarádíček ho přešel a nás oba už dávno přešly všechny ty hádky. Ale sotva zaleze jeden problém zas je tu další. Poslední dobou spolu chodíme ven docela často - já teplej bratr a pan cyklista. Vlastně skoro každej víkend a skoro v každou hodinu...většinou ale v deset večer - fakt nevim, kde berou tyhle nápady. Někdy je to ale i hezký. Právě ten na začátku zmíněnej víkend jsme seděli pod pergolou u ohně a hezky pěkně s grogem v ruce( a venku bylo pod nulou, což panu cyklistovi ale vůbec nevadí) tentorkát jenom ve dvou a povídali jsme si dlouho do noci o všem - o to, co nás trápí, o společnejch zájmech a kámoších, o holce, která se panu cyklistovi líbí a že prej jí asi miluje. Přišlo mi to roztomilý, že konečně vidí někoho jinýho než jenom ten jeho bike. Najednou se začal chovat jinak, tak jako by za těch pár hodin vyrostl o 10 let nejmíň. Akorát jednu vadu to mělo, fakt neumí vařit grog xD Toho čaje tam totiž bylo minimum xD

Druhej den mi tradičně napsal pan cyklista na ICQ, že prej jestli to dneska zopakujem. Konečná fáze dohody zněla, že jo, že opáčko bude. Ten víkend vypadal fakt úžasně. Hodinku na to jsem psala já, tentokrát SMS. Odpověď mi přišla skoro hned. Oheň bude kolem desátý, což bylo až za hoďku a půl....času dost. Neměla jsem tušení, kde se zase courá. No nakonec oheň nebyl bez jakýhokoliv vysvětlení i přes slib, že bude. Trošku to dráždilo,a le byla jsem zticha. Tak jako obvykle jsem šla díky modernosti vlastních prarodičů vyřizovat internetovou korespondeci až v půl jedný v noci. Po ulici šel zase někdo totálně našrot. Ta silueta mi přišla docela známá, ale znam tu hodně lidí. Když jsem šla spát, ještě jsem koukala na mobil. Nepřijatý hovor - pan cyklista - 00:15 AM. SMS "co si chtěl" doručena a tak jsem mohla konečně vlastním vyčerpáním spadnout do peřinek a spát až do jedenácti - podle zvyku. Jenže se to nějak nepovedlo. Pana cyklistu napadlo mi už v devět hodin zavolat. V devět ráno!! Kdyby vraždit po drátě, byl by tuhej. Do rozespalýho mozku se mi po drátě záhadnym způsobem dostala informace, že ona ožralá nemohoucí a hlavně sama nechodící silueta včera na ulici byl on, a že potřebuje vypadnout z baráku. Pak zkoušel něco jako "Poď sem mnou nakoupit". Normálně mi trvá nejmíň půl hodiny, než se vyhrabu z postele a on to chtěl po mě do deseti minut, že prej chudinka nemohl po opici spinkat, že vstával už v šest hodin. NE, ani to mu nepomohlo. Nakupovat se šlo stejně až v deset.Cestou do krámu mi vyprávěl podrobnosti. Že byl od osmi večer venku s Majdou (to je ona slečna Kravka - vyrostla..no jo..plochá je furt, ale o to větší Kravka), že pak šli k ní, že se tam opil a víc si napomatuje. Když jsme došli do krámu pochlubil se ještě s tou obrovskou mapou, co měl na krku. A když mi na otázku "Co to máš na tom krku" odpověděl " To mi udělala Majda" myslela jsem, že potom co mě nenechal vyspat s touhle závěrečnou kapkou nejspíš vyletim z kůže, ale držela jsem se. Zpáteční cesta ale proběhla v tichosti. Jen mi to trošku šrotovalo v hlavě. Došrotovalo to až o tejden pozdji a ponaučení ze šrotování??Nejen že vážený pan cyklista podvedl jeho slečnu (tu holku, co se mu líbila), nejen že pan cyklista vlastně ani neví jestli se slečnou Kravkou vůbec spal nebo ne, ale hlavně (a o to mi šlo nejvíc) měl na výběr. Slíbil mi přece ten oheň a vybral si slečnu Kravku. To mě žere asi nejvíc. Že dal přednost nekomu, koho já patologicky nesnášim a on to moc dobře věděl. Je to kluk, takže samozdřejmě nechápe, co mě na tom tak žere. Podstatmý sle je, že od doby, co to udělal nejsme schopný spolu zase normálně mluvit. Poslední pokus byl včera - půl hodinka superhádek zakončená slovem "čau. A to "Čau" bylo chladnější než všechen ten sníh kolem.