...zvláštní.....znám tě od malička...zvláštní...vidím to až teď...

Vím, že je to klišé a protivný kýč. Snažím se to setřást, nechce to jít pryč! Jak jsi mohl takhle zradit, odstrčit mě do kouta a dovolit mi ke vzpomínkám se žalem se připoutat?? Co je zvláštní na faktu, že mi zas hoří svět, že nechci se vzdát přátelství, jež trvá tolik let?? Není to nic k podivení či tajemství zázračné. Jen duše, jež se zdály blízké jsou naprosto opačné...