...do temnoty svázaná, krutá přesto bezbranná...Bára.. Jedinečná krása, co se stébly prohání a s nonšalancí chytá svoje štěstí do dlaní. Život hýří mezi prsty jako řeka divoká. u ostatních čiň, jak myslíš, jí neodhaduj od oka. Je zázračná jak diamanty, a třpytivá jak rosa z rána. Proč kapička rozumu není nám do vínku dána? Proč se ona krásná víla toulá někde v temném lese, jak karkulka červená v košíčku si drogy nese. Jak je smutný její konec, proč jen není z ní už víla? … s eL eS Déčkem pod jazykem… Kdepak je tvůj třpyt a síla??