...nejspíš prostě zase jedna jen tak...

Místo srdce kousek ledu, Místo duše temnota. Po smíchu s příchutí medu, Zůstala jen prázdnota. Vyměnila svoje hračky, Za ledové království, Místo pravdy lživé frašky A promlčená tajemství. Nepláče, když je malá, nic jí za to nestojí. Kdysi dávno se snad bála, Však teď už se nebojí. Bez citu a bez naděje, Cupitá dál osudem, Jako jediná tu po nás zbyde V časech, kdy mi tu nebudem.