....vezmou-li jí nohy, naučí se chodit po rukou...

Jsi světlo ve tmě, skvrna přes Slunce, zcela nevinná v otázce presumce. Jsi ztělesněná krása, v duši nirvána, nespoutaná energie od večera do rána. Jsi třpyt křídel motýlích, tykadlo, jež hladí pil. Přijdeš vždy jen na chvíli, kéž zůstala bys mnohem dýl. Jsi jak odraz v zrcadle, duše jemně spřízněná. Pokaždé, když odejdeš, zůstane jen ozvěna.