....vlastně ti to možná závidim..nevnímáš svět...nevnímáš nic...ani to, že tě mam pořád ASI ráda..

Vzpomínáš na cestu, kterou jsme chodili? No tak se nemrač, usměj se na chvíli. Nebyl to směr, ale náš styl a já jsem doufala, že vydržíš dýl. Teď je vše jinak, pořád jsem stejná, to tvoje cesta je prášková lajna. Užij si tu dimenzi, kde chodníky kvetou, jen mě prosím nikdy nenuť potkávat Tě sjetou!!