....záchvat melancholity...

Jsi odemne na míle daleko, přesto sedíš vedle mě, ty se bavíš a užíváš si a já koukám do země. Ač dotyku se bráním směle, teď prosím, abys zůstal, jsi jediný, kdo se na mě směje, aniž bys mě poznal. Promlč všechna "proč" a "jak", už ani jednu otázku! Vím, jsem sama jak starý vrak, přesto kašlu na lásku!! Na poslední slzy šťěstí nemůžu si vzpomenout, právě stojím na rozcestí, atak prosím obejmout!!