...myslím, že už nejsem slepá..myslím, že už vidím...vidím tu, párzdnou figurínu, která tu stojí místo tvého pravého já...

Tichounce a potají šeptám zlaté snítky přání semknutelných do okov, vše za zvuků odmítání… Jak zaslepena rojem vos, bodajícím do hlavy, foukám prosby po kolenou od únavy do únavy. A přesto v nás dvě pořád věřím, až s prasklinami na srdci. Koho ještě překvapuje, že stále toužím že stále chci…???