....vidíš, nejsi u mě...nemyslím prostor...proto, mě nemůžeš mít..

Desítky vzlyků

tečou jí po líčku.

Půlnoční rosa

drží se na víčku.

Očima kalnýma

kouká se na mraky,

semklýma rukama

vymýšlí zázraky.

Pod dekou spřádá si

pavučiny z ticha

a někdy v nitru doufá,

že snad ještě dýchá.

Víš, že jsi ten hrdina,

o kterém v noci sní.

Kdepak jsi, když žal má v srdci??

Měl by jsi být s ní!!...