Nemam ráda tyhle akce...den, kdy se slaví, že zejtra bude zase jinej den. Je to jako by mě někdo nutil se bavit, na to přece nepotřebuju svátek. Nicm´éně jsem spoléhala na lidi, se kterejma jsem slavila ten minulej Silvestr, kterej dopadl jaksi...ehmm...nevalně.

Po studený sprše a tak trošku odmítnutí jsem se rozhodla poslat ty lidi do háje, slušně řečeno, s celou tou jejich make-upovou realitou. Znamenao to sice trávit Silvestra doma u televize s babičkou a dědou, ale mam svojí čest vážení. Potom mi to sice trošku zamrzelo, ale nebudu přece dolejzat. Jak čas běžel a v televizi se každou chvílí objevoval ciferník, padla na mě nějaká depka. V šestnácti trávim narozdíl od mejch vyrstevníků Silvestr doma se starouškama a tácem chlebíčků na stole. Bylo to kapku smutný, ale nejspíš sem si to vybrala sama. A tak jsem společně se svojí depkou chvilku byla u televize, chvilku u počítače nebo v posteli u DVD. Původně jsem totiž chtěla spát, ale mejm spoluobčanum zjevně nikdo neřek, že se ty dělobuchy  apetardy a ohňostroje pouštěj vážně až o půlnoci...ani o hodinu nebo dvě dřív.

Odbila půlnoc, já jsem akceptovala novoroční přípitek a utikala jsem za svym psym miláčkem, pač ten byl až moc vyvalenej z toho kraválu všude kolem. Vlastně se mohl zbláznit. Půl hodinky jsem ho tam utěšovala a pak jsem už vážně chtěla jít spát. Jenže v půl jedný přišel muj nejlepší kámoš s jeho nejlepšim kámošem =) ZÁCHRANA!!=)

Šli jsme se projít a odpálit taky pár rachejtlí (sorry moje psí lásko) a cestou jsme bumbali - už ani nevim co to bylo, něco kafovýho a taky šampíčko. A tak jsme bumbali a bumbali a najednou nám bylo nějak veselo. Stavili jsme se pro ještě dvě flašky a šli jsme k panu Cyklistovi ( nejlepší kámoš). Jenom jeho většinou napadne jít sis ednout do pergoly a rozdělat si tam ohýnek, když je venku -6 stupňů - ale budiž xD.. To jsme byli jakž takž ještě střízlivý.

Ale pak jsme nějak pili a pili a nebylo toho málo a hlavně jsme to míchali - víno, šáňo, pak něco tvrdšího a takhle furt dokola no a mý drazí přátelé mě v tom jaksi předběhli. Vlastně pak už nemohli ani vstát xD A to byla taková ta zlomová chvilka. Seděla jsem hned vedle pana Cyklisty a nakláněla jsem se k ohni, když jsem najednou ucejtila jeho ruku na mojí noze. Něvěděla jsem, co mam dělat, tak jsem mu to dovolila. Jenže pak jsem si uvědomila, že má holku a navíc je ještě na scéně slečna Kráva. Nemělo cenu mu to řikat, ale stejně jsem si nemohla pomoct. No a na to mi pan Cyklista odpověděl, že na ně kašle, že svojí holku miluje ale mě taky a slečnu Krávu též, ale že jsem z tý jeho trojky prej nejhezčí. Smála jsem se.. a pak mi najednou dal pusu. Já vim, že to píšu vyplašeně jako nějaká malá holka, ale on mě celej muj život schazoval, nikdy se na mě nedíval jako na holku a teď najednou tohle. Pořád mě objímal, řikal jak mě miluju, pusinkoval..na tvář..na krk...na pusu... a hladil. A mě se to najednou nějak líbilo. Jenže já narozdíl od něj věděla, co dělam.

Pak jsme šli našeho křena Danečka vyprovodit domu, protože jsem pochybovala, že by tam zvládnul dojít sám =). Měla jsem co dělat, abych je oba dva současně dostala do toho kopce. Cestou pan Cyklista přestal, protože se stova držel na nohou. Ale sotva, co jsem Danoví pomohla dostat se domu (jo, nezvládal si ani odemknout xD ), pan Cyklista opět ožil. Prej "je mi zima, dej mi ruku" a já mu jí dala. Potom následoval další přísun pusinek a došlo by i na víc, jenže já sem nemohla. On tu svojí holčinu vážně miluje a vim, že yb si to vyčítal, kdyby si na to náhodou vzpomněl a hlavně jsem nechtěla bejt druhá slečně Kráva. Prostě jsem nemohla.

Došli jsme k Němu domů, já ho dovedla až do postele, pomohla jsem Mu svlíknout, přikryla, zhlasla, ještě uklidila ten bordel v pergole a ve čtyři ráno jsem se konečně dostala unavená ale strašně happy do postele. Akorát jsem mu zapomněla vrátit mobil. Druhej den jsem teda šla k panu Cyklistovi, abych mu ho vrátila. Docela jsem se bála, aby si nevzpomněl. Vim, jak by to dopadlo =(. Bylo by mu trapně a nebo by byl zlej. Jedno nebo druhý...Chápu ho, na mě vážně něni nic pěknýho...=(

Došla jsem do jeho pokoje a... Byl to zas on.Zase sotva pozdravil a víc nic. Zase ten ignorační tón. Čekala jsem to, ale ve skrytu duše jsem přece jenom doufala, že..

Naivní já vim. To co dělal včera jaksi neměl pod kontrolou. Nevědělej, co dělá, co mluví...Ale já jsem byla někde v 7. nebi =). Ne, že bych ho milovala...to ne..vždyť já to ani neumim, ale bylo to strašně krásný =´)=*