Jenom na třičet hodin jsem se vrátila domu...ani ne dva dny..23.12...
Myslim, že už jsem tu někde popisovala jak nenávidim Vánoce....zbytečnost..přežitek..To je teď jedno.Všude s epíše, že jsou to svátky pohody a rodinnýho štěstí, ale co když nefunguje samotná rodina?Můžou fungovat Vánoce?Těžko.
Myslim, že jsem předem věděla, jak to skončí, tak, jako každej rok přece, ale myslim, že jsem někdy ve skrytu duše doufala, že tyhle budou přecejenom jinačí...lepší asi???To bylo poněkud naivní,ponekud moc naivní. Stejně jao je naivní dávat třímetrovej strom do stojánku, kterej je určenej na sotva dvoumetrovou chudinku. Já vim, že normálního člověka by asi napadlo, že to prostě držet nebude, jenže v naší "rodině" neni normální prostě nikdo, takže čekat nějaký zázraky by bylo moc.
Ale stalo se. Pan K opravdu postavil půlku lesa do malinkýho chudinkovýho železnýho stojánku a odešel. Kam? Budeme hádat...3...2...1...hospoda...že by? Jo...trefa,protože jinam on nechodí. Buď spí nebo chlastá. To je teď jedno, pryč od toho. Prostě odešel a prej nazdobte to. I zdobili dětičky, zdobili a nazdobili to krásně, jenže stromeček se rozhodnul spanout. Prostě se jaski řítil a jelikož si pan K vpravoval další dávku alkoholu do krve, museli stromeček chytat dětičky se svou "milovanou" maminkou.
Je fakt, že potom držel (přivázanej k oknu) a po deseti měsících ticha mezi mnou a mojí matkou jsme se spolu aspoň natlemili, ikdyž záminka ( a taky takový medium) byl bratříček.A pak? Je to takový úsměvný..
Seděla jsem už naposteli a chtěla vypnout televizi. Bylo už přecejenom jedenáct a tam, kde bydlim, je pro 16-ti letou holčiku až moc pozdě na to, aby bylo o prázdniny vzhůru. Pan K vtrhnul do pokoje...vožralej jak doga samozdřejmě...a začal řvát něco jako "tohle bylo naposled,naposled ti řikam"!!!..pak pro efekt vypnul pojistky a vtrhnul do pokoje znova. Na argument, že jsem tu televizi už vypínala, mi řekl něco jako" no jasně""" a pak dodal" naposled ti řikam vole, naposled""!, bouchnul dveřma aodešel.. A co.. to je normální. Je normální po probdělý noci vstát a nacházet cestou do obejváku rozbitý věci...rozmlácenou televizi v půlce chodby...urvanej lustr...rozbitý hrnky, skleničky, talíře....z balkonu vyhozenej stůl...nůž zabodnutej ve skříni...vysklená vytrína...cokoliv...jenže to všechno je nic oproti tomu zvuku, kterej trhá srdce....když moje vlastní máma brečí kvůli panu K. Už deset měsíců se s ní nebavim, ale stejně je mi jí strašně líto a jeho nenávidim. Akorát vždycky nevim, která z těch dvou emocí je v tu chvíli silnější. Každej z nás si volíme svuj vlastní "osud", pokud něco takovýho vůbec existuje a ona si vybrala tohle.
Pan K má ve zvyku zničit každou hezkou chvilku. Je jedno jestli to jsou Vánoce, narozeniny...cokoliv.
Tentokrát to byly Vánoce, onen naprosto zbytečnej a mnou tak nenáviděnej svátek. A důvod? Špatně jsme ozdobili stromek a proto začal padat. Přivázaný je to špatně, my jsme ty největší mrdky a on fakt nechápe, proč se s náma zahazuje atd. atd. atd.
Poslední dobou na mě toho bylo nějak moc, takže když se mi po tvářích začaly kutálet slzy, nedokázala jsem to ovládnout a ani jsem nevěděla proč. Nebylo to ze strachu ani ze sebelístosti, ale moje máma...moje vlastní máma teď seděla v obejváku a brečela, on ,pan K tam na ní zatim bezohledně řval a řval a řval. A já se zatim o pár metrů dál snažila zastavit svuj hysterickej výlev. Dusila jsem se peřinou jena by to nikdo neslyšel. Hlavně brácha, já byla přece vždycky ta statečná, nesměl vědět, že to tak ve skutečnosti vůbec neni.
A jak pohádka skončila? Rozbitý byly tentokrát ozdoby a Vánoční idilka. Pan K odešel po tom, co chytře přivrtal strom ke zdi, opět tam odkud přišel - do hospody. My jsme se dozvěděli, že jsme naprosto neschopný mrdky, který neuměj ani ozdobit vánoční strom, máma ta brečela a brečela ado toho uklízela, aby se neřeklo, že je ještě víc neschopná. A až po tomhle divadýlku jsme mohli konečně ( v mym případě s obrovskou bolestí hlavy,rýmou a nepříjemnym pocitem) jít spát.
V tu noc jsem si uvědomila, že důvod, proč tak nenávidim Vánoce, nejsou předvánoční shony, nákupy, cukroví a planý kecy, ale přesně tohle. Takhle je to vždycky a ne jenom o Vánoce.
Jak se na mě někdo pak může dívat těma nechápavejma pohledama?Jak někdo může říct, že nejsem normální? Vždyť já ani nemůžu bejt stejná jako všichni ostatní - normální. Musela bych vyrůstat mezi normálníma lidma a to se mi nepovede nejspíš nikdy.
...ho ho ho...MEEEERY CHRISTMAS...