.....možná, že mi tě je spíš líto...svět, ve kterém žiješ je spíš nereálný...ale přesto ti závidím...lepší nereálný, než mrtvý...

Za rohem stíny si potichu šeptají o tom,jak moc jsme obě dvě zkažené špiní nám štíty, ikdyž nás neznají, byť v něčem mají pravdu, a ne že ne. Ty jejich pomluvy letí nám nad hlavou, kolem uší, jedním dovnitř, druhým ven. Vítr zpívá si svou píseň toulavou a my si vybíráme zda ten nebo ten. Včelky ve vzduchu křídly mávají, ještě, že neznají lidskou řeč, děláme věci, co můžem jen potajím s tvým heslem: Teď se bav, potom breč. Vím, že nejsi hvězdička zářivá, lze Tě přirovnat spíš k síle hurikánu. Jsi vlastně člověk, co si rád užívá a spát chodí spíše až k ránu. Den za dnem plyne, tak rychle, tak snadno, až skoro splývají do řeky hříchů. Někdy se vezeš, jindy saháš na dno, někdo v tobě vidí elán, někdo zase pýchu. Není to snadné v oparu dýmu, však po dlouhé době chápu tvůj svět, vím, není třeba si připouštět vinu je to jen THC, není to fet.