...vezmou-li jí oči, bude koukat srdcem...

Jsi nečekaná, nestálá a přecejenom jistota, jeden z mlýnů ve větru, co zlobí dona Quijota. Jsi jarní vánek hravě drzý, co klidně fouká přes zimu. Jsi můj ranní bolehlav po večeru o vínu. Jsi nespoutaná fantazie, jež mi zlomí vaz, přesto však Tvé žalozpěvy musím slyšet zas. Jsi někdo, kdo v mé nostalgii, vždy si najde místo, ač vím, že s Tebou uvnitř hlavy mučírnu mám jistou...