...já vim, že je to strašně stereotypní ale nejspíš sem si ty hádky tenkrát brala hodně hodně k srdci...

Vyrostla jsi ve vílu, už nejsi malý dítě. Prý, že nemáš na to sílu živořit v realitě. Ztrácíš se ve tmě, dej pozor na pády! Nesměj se,nejsou to zbytečný obavy. Pomáhej,bludičko, zas lidem v nouzi. Vždyť je z tebe troska, co lítost vzbouzí. Zlotřilá vílo, prozři už prosím, buď zase radostí, co v srdci nosím.