| 06.Prosinec 2008 |
| Caliophe |
Takze, uvazovala jsi nekdy jestli opravdu chces potkat Muzu? At uz v
psani, ci malovani . . . proste ve tvoreni, nebo jen v zivote, v
obycejnem zivote svou vlastni milujici muzu?
Myslim si, ze je to stejne, jako uvazovat jestli chces byt mucednikem,
jestli chces dobrovolne trpet, basnik se smrti neboji, boji se toho,
ze ho uz jednoho dne nenapadne ani rym, toho se boji vsichni.
Je to uz davno, co jsem byl stastny, nebo alespon co si vybavuji, ze
jsem byl stastny, ten pocit uz ani neznam, nepoznal bych ho, kdyby se
mi nerozleval do zil, nenaplnoval me teplem a nedaval chut znovu do
zivota, pres veskerou unavu tydnu vycerpavajici prace a noci hruz a
bdeni jsem plny elanu poslouchat jeji pribehy, citit tu vuni,
vdechovat ji z plnych plic a snazit se ji zadrzet uz na vzdy, citit
jeji telo, jak stoupa a klesa zatizene moji hlavou, jak se chveje
vzrusenim z pribehu, ktery vypravi, hltam kazde jeji slovo, citim jej,
jako bych byl jeho soucasti, jako bych do jejiho pribehu patril, jako
bych ten pribeh zil. Citim tu hebkou pokozku, sametovou kuzi, nyni
nahrazujici muj polstar a nedokazu si predstavit, ze bych nekdy jeste
usinal jinak, coze, usinal? Nestihl jsem si to ani uvedomit a uz spim,
hlubokym a zivotni silu nacerpavajicim spankem, plnym snu, snu o
jejim, mem pribehu, o ni, jen o ni.
Sny se mi miji pred ocima, vsechny najednou a kazdy zvlast, ve vsech
je ona, jednou jako bytost tak kruta, az laska jen vyleci jeji zast,
podruhe jako samotna vila, prinasici svetlo do meho zivota, vsechny
sny jine, jen v jednom spolecne, vzdy konci nasim obetim, vzdy vitezi
laska, at uz je zlo kymkoli, je porazeno a nahrazeno vecnou, spalujici
a znovu z popela pozvednuvsi laskou nas dvou.
Vzbudil jsem se tesne pred obedem, protrel si slepene oci,
rozmasiroval krec, kterou jsem dostal do celisti pri zyvani a hledal
JI.
Postel byla uhledne ustlana, snidane na kraji stolu, vejce, toast,
slanina a fazole rozmisteny na taliri, jakoby tam od veku patrily, z
hrnku caje se stale kouri, ale neco tady chybi.
Ano, Je pryc, odesla brzy rano, musela do prace, samozrejme ze musela,
vsichni nejsou jako ja, nepracuji doma, musi vydelavat penize a to
vyzaduje ranni vstavani, ty kazdodenni tlacenice v preplnenem metru,
plnem vuni, mysicich se jedna pres druhou, prebijejici se tak, jak
jejich nositele stravili noc. Pozorovat vyrazy v oblicejich
cestujicich v metru byl vzdy muj konicek, popravde jsem uz ale metrem
nejel pekne dlouho, od te doby co jsem dostal zakazku na novou knihu
jsem jen doma, nepocitam-li vikendove odreagovavaci vecirky. Rikam
tomu nabirani inspirace, tahle se ale zvrtla, matne si pres alkoholovy
opar vzpominam, ze jsem s nekym stravil noc, Oh ano, jak jsem mohl na
chvilku zapomenout, v klubu jsem potkal samotnou Caliophe, hledal jsem
inspiraci a nasel jsem nejvetsich z Muz.
Do vcerejsiho vecera jsem nemel jeste ani carecku, nemel jsem ani
nacrt a ted, v hlave se mi rysuji obrazy, honi se mi hlavou zapletky
a napadaji takova rozuzleni, ze se az sam desim, kde se to ve me bere.
Ten den jsem cely jen psal, psal jsem od rana, misto obeda a psal jsem
az do noci, vyrusil me az jemny stisk ramene, nemusel jsem se ani
otocit, citil jsem tu sladkou vuni seriku, ten jemny stisk sametove
rucky, jeji hlas znel jasne, hladce a vybrousene jako ten nejcistci
kristal.
Nevnimal jsem slova, jen vyznam, nevim jakou reci na me mluvi, vim jen
co mi rika, jako zmameny jsem presel k posteli, ted jsem si az
uvedomil, ze jsem porad jeste v pyzamu, lehnul jsem si vedle ni a
dojedl veceri, kterou mi ani nevim kdy pripravila, nevim, neslysel
jsem ji prijit, neslysel jsem ji delat veceri a ani nevim jak stala
najednou za mymi zady, ale nepriklanel jsem se k tomu, byl jsem asi
moc zahledeny do psani a nevnimal okolni svet, ano tak to urcite bylo.
Lehl jsem si, slozil hlavu do jejiho klina a poslouchal jeji zvonivy
smich, jeji horlive vypraveni, znovu prosycoval plice jeji vuni,
hladil samet jeji kuze a libal vzdouvajici se a chvejici se brisko,
nacerpaval energii a nevnimal nic nez Jeji osobu, Ji samotnou ve sve
dokonale podstate. Nepamatuji si o cem byl ten pribeh, jen mu dokonale
rozumim, vim ze byl okouzlujici, jeden z nejsmutnejsich a zaroven
nejzavidenihodnych, ktere jsem doposud slysel, vim ze byl plny lasky a
bolesti, vim ze byl o nas, vim … snim, znovu, spim hlubokym spankem,
oddechuji a z dalky ke me dolehaji konejsiva slova me Caliophe, vnimam
jak me hladi po vlasech, jak liba moje ucho, citim jak mi poklada
hlavu na polstar, citim jak mne liba na celo a jak se louci, slysim
jak odchazi a zavira dvere, vim, co to znamena, chce se mi rvat,
probudit se a zadrzet ji, rict ji ze ji miluji, ze ji potrebuji chci
ji rict co k ni citim a cim mi je, jenze spim, tvrdym spankem, beze
snu, spankem ze ktereho se uz stejny neprobudim, spankem ktery mi vse
vzal. Sny jsem zapomel, pribeh, ktery mi po dve noci vypravela jsem si
nepamatoval, jedine co mi po ni zbylo, byl stripek ledu v mem srdci,
ten ktery mi tu nechala, abych na Ni nezapomnel, ktery mi ma navzdy
pripominat jak kruta a pomijiva je laska k Muzam, polibi te a vnuknou
inspiraci ale stejne snadno te I opusti.
Jedine co ti zbyde, je stripek ledu zaseknuty hluboko v srdci a palici
vice nez tisice pochodni, pripominajici koho musis navzdy milovat a od
koho uz polibek nedostanes a pribeh, ktery je o vas, o tobe a Muze,
ten ktery ti vypravela, ten ktery jsi prozil, ten ktery ted pisu, Ten
ktery boli nejvice, pribeh o tom jak Muzy odchazeji?
Kazdy koho polibi ho jednou napise, bolesti ci laskou, vyjde to na
stejno, kdyz Muza odejde, nikdo se uz totiz ze spanku neprobudi jako
drive. |
| autor moon.light 07:04
|
|
|
|
|
| O autorovi |
|
Jméno: moon.light
Bydliště: Pardubický kraj
O mně: Při navazování přátelství pečlivě přihlížejme k tomu, abychom nezačali milovat člověka, kterého bychom jednou mohli nenávidět. MARCUS TULLIUS CICERO
Můj profil
|
| Kategorie |
|
| Poslední příspěvky |
|
| Archiv |
|
| Šablonu vytvořil |
|
|
