mrazecek

Ach jo, zase je skoro půlnoc a mě už to všechno začíná pěkně srát. Dneska je den, který je trochu významný, protože jsem dokončil svůj román o Marii Braunové, kdo by měl zájem, může se ozvat

. Jinak den to byl celkem pracovní, páč jsem psal jako divej. Jinak Jirka mi Braunovou vytiskne na svý super lejsrovce a ve středu mi to dá na schůzce vtipálků. Nějak nevím, leze na mě nějaká chřipka a prostě nějak už mě nic nebaví. To bude tím počasím. Sem se rozhodl že vás budu trochu bavit, když se bude ve škole dít něco vtipnýho hned sem tu hlášku napíšu a bude to. Mno nevím co bych tady ještě kecal teďka, snad jen to, že si jdu dát panáka na zdraví Marie Braunové.

Tak jo, tohle byl pro mě celkem vydařený víkend, hlavně dnešek. Ráno, asi v jedenáct nebo v půl dvanáctý jsem vstávala. No a to jsem se nasnídala, pak nakrájela rohlíky, klobásu a okurky...no bylo to docela umění já prostě neumim krájet stejně veliký kusy...

Nejdřív je tou kousek div, že není průhledný a pak je to zase kousek....že vypadá spíš jako kláda

Jako prostě, že je to šííleně tlustý chápete? No a pak když jsem si odbyla to krájení...jela jsem s Terezkou a Šálinkou do Sivy...

Jsme si dali nějaký bílý čajík a vodní dýmičku s mangem a bylo klásně...no jako teda ta dýmka byla jenom moje, protože holkám nechutnala nebo co, ale já už jsem si na ní nějak zvykla, že bych klíďo dala ještě jednu...ale to mango nebylo nějak vůbec cítit, takže mango už si nedám. NO každopádně jsme tam pobyli tak hodku možná dvě a pak jsme vyrazily směr domov. Teda Šárka ještě pokračovala dál...ale my s Terulí jsme jely k nám, že pak půjde na autobus...tak jsem jí u nás ještě dala Simsy, který už jí nějaký ten pátek slibuju a taky jsme si zahráli hru Kdo je to?, kterou jsem dostala v meka v jednom z mnoha happy mealů...

Heh tak jsme hrály a prostě to bylo byzva, jsme se nasmály a tak...no prostě skvělý a pak jsem jí šla ještě doprovodit na autobus a prostě supééér....zase sem měla malinkatý trapas...no mám já den bez trapasů....

Asi ne

, ne tohle bylo jenom kvůli těm mým okuliarom...

ježiš jsem ten tvar tvořila hodinu..okuliarom

No ani neviem jestli to je dobře. Takže prostě jako shrneme to den byl hezký...

Hej lidi já sem teďka vedoucí v jednom oddílu. Máme tam děcka do prvního stupně a jsou úžasný, celý je to na dlouhý povídání, ale to necháme na někdy jindy. O víkendu jsme byli na výpravě do Berouna a mě se to moc líbilo.

Z libčic jsme vyjeli starým Pantografem cca v 16:21. Ve vlaku se začalo bojovat o první body hledánímsmajlíků, které schovával Jirka a Roman. Kiri,Jirka a Petr se pokusili zdolat část řádusebeovládání, konkrétně mlčenítři hodiny. Jirka a Petr to dlouho nevydrželi a vypadli ze hry asipo deseti minutách. Jediný kdo se statečně drželbyla Kiri. Potíž byla v tom, že Kiri pořád něcochtěla, a tak se s námi dorozumívala mobilem. V Srbskujsme se vydali za Romanem, který údajně věděl kamjít. Měli jsme celkem štěstí, kdyby Roman neposvítilbaterkou trochu do výšky, vechtrovnu bychom přešli bezpovšimnutí. Roman nejdříve zkusil jedny dveře, pakdruhé a u třetích se mu konečně podařilo dostatklíč do zámku. Děcka hned objevily spoustu zábav.Například klavír a jakési pípátko,co vydávalo opravdu příšerné zvuky.Následující hodinu se tři kilometry dalekorozléhala zuřivá melodie klavíru doplňovánáobčasným pípáním. Když jsme senavečeřeli a napěchovali kamna, opustili jsme chatku a šli nanedalekou louku zahrát si noční hru s názvemSluncovrazi. Hra spočívala v tom, že se vytvořily čtyřidvojice a v každé z nich byl jeden co měl za úkoldonést svíčku na určité místo. Tendruhý měl za úkol sfoukávat svíčkuostatním skupinám. Pak jsem hráli hru, kteránese název přechod bojové linie. Cílem bylopřejít území, které hlídalpartyzán se zavázanýma očima a se světelnouzbraní. Po této hře jsme se vrátili do chatky,přečetla se pohádka a šlo se spát. Respektive mělose jíti spát. Jenomže Jirka, Bertík a spolevidentně na kutě jít nechtěli a proto si povídalidost hlasitě na to, aby vzbudili malého Milana, kterýdobrou hodinu spal. Když nereagovali ani na naše napomínání,zavelel Jirka nástup na rozcvičku. Děcka se pěkně oblékly(byla jedna hodina večer) a šli za mnou na rozcvičku. Běhání,dřepy a zase běhání. Po návratu do chatky byluž konečně klid, teda jak se to vezme:-)

Roman selhal a nevstal v půl třetí ráno, aby zatopil,spal jako špalek, čili ráno byla pěkná kosa. V sedmhodin byla přichystaná snídanička a čajíček.Když se děcka posilnili, dozvěděly se nemilou zprávu,ranní rozcvička, opět pod mým vedením.Tentokrát se jí ale zúčastnili pouzeKiri.........Pak jsme si sbalily plavky, pití, pláštěnky(tu si sbalila jenom Kiri) a mohlo se vyrazit na vlak směr Beroun.Aquapark jsme našli bez jakýchkoliv problémů. Romansice umí dobře Anglicky, ale myslím že cizinci by námcestu neporadili. Následující dvě hodiny jsmesi užívali všech vymožeností vodního světa.Tobogány, vířivka, klouzačky atd. Někdo se taképokoušel zdolat řád vodomilství. Nakonec se topodařilo Kiri, Patrikovi..... Samozřejmě jim jménemvedoucích gratujujeme. V Areálu jsme se ještě zdrželina obídek, který byl připraven velmi rychle, ne za dvě a půl hodiny jak tvrdil Jirka. Nakonec se sposta dětípřejedlo a na talíři jim toho hodně zbylo. Ještěže jsmeměli takový hlad a snědli všechno:-) Po obídku jsmese vypravili na náměstí do muzea Českéhokrasu. Na můj v kus mě exponáty trochu zklamaly, ale něcotam zajímavé bylo, třeba houpací koník,který se nedovedl obejít bez pozornosti:-) Ve třihodiny jsme již vyrazili na túru směr Srbsko. Po prvníchpár metrech začaly děcka bolet nohy a z nás vedoucíchse stala chodící taxi služba. Pozoruhodné takybylo, že se velmi brzy vypotřebovala zásoba pití,pozoruhodné je to proto, že nevím jak toho děckamohly tolik vypít, když se moc nenachodili a většinu cestyse nesly. Velká pochvala patří Patrikovi, kterýse celou cestu nenesl ani jednou. Za odměnu dostal 100 Sidů. Chtěljsem si také vyfotografovat nějaký vlak za jízdy.Žádný zrovna nejel. K mé smůle, když jsemseběhl ze svahu, jeden zrovna jel a ještě jsem měl ten pocit, žese mi směje. Naší první zastávkou byl vojenskýbunkr, jehož vchod byl zabetonovaný, čili jsme se dlouhonezdrželi. Delší zastávka byla až u štol, kde siděcka za Jirkova průvodcovského instinktu prohlédlyštoly a mohly spatřit také netopýry. Cestou jsmemíjeli ještě jednu malou jeskyňku. Bylo velmi těžkése k jejímu vchodu dostat. Když se nám to konečněpodařilo, Jirka namítl, že kvůli tak malinkýjeskyňce se sem nemusel drápat. Roman věděl proč zůstatdole a pochrupovat na trávě...:-) Do Srbska a následnědo naší chatky jsme dorazili v rekordním čase, myslímže kolem sedmé hodiny. Zhruba v osm hodin jsme spustili naBerounku kánoi a já s Jirkou jsme jí vyskoušelina zkušební jizdě. Muselo se pádlovat prknem, čilipádlování bylo celkem obtížné,ale jen klid, jsem zkušený vodák s mnohaletýmizkušenostmi:-) Nakonec jsme se rozhodli, že plavba bude jenom protři vyvolené, kteří byli na rozcvičce. Jelikož sePatrikovi nechtělo, jel místo něj (ted nevím kdo,jirko dopln to) Na druhé straně břehu byl nápisPumpa. Na tomto místě bylo pro účastníkaplavby schované překvapení. Pak Roman ukuchtilvýbornou polévku, zahrála se nějaká hra,plnil se řád šikovnosti a kolem desáté hodinyjsme děcka zahnali na půdičku na kutě.

Druhý den jsme vstávali v sedm hodin a po snídanise začalo balit a uklízet chatka. V deset hodin jsme jižstáli se sbalenými věcmi na nádraží vSrbsku a čekali na náš vlak. Jelikož jsme měli málobodů, začaly se schovávat smajlíci a hrátrůzné drobné hry o body do celkového bodování.Tato honba za bodama pokračovala i ve vlaku. Tři body mohlnapříklad získat ten, komu pan průvodčí půjčíčepici. Povedlo se to Bertíkovi, jeho fotka je vidět vefotogalerii. V Praze si děti nakoupili na co měli chuť, chvilkupobyly na hřišti, a pak už jen nastoupily do vlaku a smutněodjížděly do Libčic.

Zdravím lidi, tak v pondělí jsme měli maturitní ples. Zkopíroval jsem něco z mýho deníku, jenom jedna poznámečka, nečetl jsem to po sobě, takže asi budou chybky a líbit se vám to taky nebude, páč tohle je pětiminutová práce.

Ještě ve škole jsme se dohodli, že se sejdem na můstku, protože já nebo David bychom lucernu nenašli. Hodil jsme na sebe kvádro, kterémi půjčila Eva, upravil jsem se, a jel na můstek, kde byl sraz. Problém byl s Michálkem, ten totiž asi třikrát volal, kde jsme. Lucerna, mno žádná sláva. Vpět hodin jsme začali nacvičovat nástup prváků. Organizování se chopil Kanov. Byla to taky sranda. Mimojiné Tomáš Michálek byla kapitola sama osobě. Všichni měli na sobě černé kvádro nebo trochu víc do šediva, ale Tomáš měl oranžové z druhé světové války, k tomu vínovou kravatu a bílé kalhoty. Po nás nacvičovali čtvrťáci a jiní, co měli na plese účinkovat. Sedli jsme si ke stolu a bavili se až do sedmi. Byla tam spousta známých tváří, třeba Mulťák, kterej si neodpustil poznámku, když nacvičovali holky nějakou sestavu. "Těm se kroutěj ty prdelky, du jí sbalit" Jinak ten večer jsem ho pokaždý viděl u jiný holky, furt někoho balil, to je celej Mulťák.Pak celá akce začala. Napochodovali jsme na parket a seřadili se do zástupu. Poté jeden z třetího ročníku přivedl naší třídní profesorku, která nás začala stužkovat a přát nám takovýty různý kecy. Pak nás ještě fotografovali fotografové, kteří byli objednaní a odešli jsme pryč. Řekli jsme si, že půjdeme kalit někam ven, že v lucerně je to moc drahý a je tam moc lidí. Nakonec jsem šel já David a Sváťa. Jeli jsme metrem na Dejvickou a pak autobusem do Bubenče. Jakmile jsme vešli do hospody, výčepák na nás uhodil: „Kampak?“ Už jenom po těchto slovech vám může být jasné, že nás následně poslal do prdele. Došli jsme pěšky na kulaťák a já šel do trafiky koupit ferneta. „Jednoho Ferneta“. Prodavačka mi nalila jednoho panákaa řekla: „dvacet pět“. „Ale já jsem myslel celou lahev“, namítl jsem. „Ježiši, tak já to tam naliju zpátky“. Jinak problém nebyl, prodala mi to bez problémů. David pak šel do sámošky koupit tonika šli a jsme chlastat do parku. Po chvíli jsem odběhl do večerky koupit pivka. Vychlazené měly jenom v plechovce. David na mě už z dálky volal, že se ozval Sládek, který za námi dorazil na Dejvickou, kluci mu šli naproti. Najednou mi spadla jedna plechovka na zem a pivo začalo unikat. V záchvatu zuřivosti jsem držel prstem malou dírku a přelejval tento mok do petlahve. Jenže to tak pěnilo, že jsem musel vypít půl piva na ex. Když kluci přivedli Sládka, šli jsme do KFC. Já a David jsme už byli zkalený a kecali jsme pěkný nesmysly. Třeba když jsme šli oba na hajzl, to byly kecy. „Hergot tady sou dveře pro personál, votevřete, přece nepudu chcát tak daleko“. Sváťa koupil nějaký jídlo a šli jsme opět ven, tentokrát do jinýho parku. Kolem nás šli zrovna policajti a David začal velmi potichu hovořit: „Hele, pšššššššt, tichojoo“, mno bylo to opravdu komické, ještě jak byl nalitej:-) V daném parku byla jakási socha. Poklekl jsem a zvolal: „Je to bůh“. Takhle jsme kalili až do 11, kdy jsme pak jeli domů. Doma jsem ulehl do postýlky a spinkal. Byl to moc pěknej den.

Sakra zase ten mizernej budík, ne, já dneska nevstanuuu. Mno nakonec jsem stejně musel, spolykal jsem dva prášky proti únavě a v sedm hodin jsem již byl v metru na Dejvický. V metru mi dělala společnost učebnice ze Zemáku a taháky z matiky. První hodinu jsme měli fyziku, přičemž o přestávce vypukla mnou vyvolaná vášnivá debata o jednom příkládku. Jednalo se o to, že funkci Tg v učebnici počítali přes gravitační sílu a nějaké dostředivé zrychlení. debata to byla určitě zajímavá ale Kolomajzna (profesorka Kolomazníková) jí včas zarazila. Na fyziku již tradičně nezbyl čas, profesorka vykládala celou dobu hodnocení v pololetí a to že sou samý 4 nebo 5 jí bylo očividně fuk. Dále byla chemie, což jsme měli supl, mno zase volno. Pak byla Ruština a naše pravidelná dávka srandy. Blaženka dneska měla svoje růžový sako a hned začala zkoušet. K velkému překvapení všech přítomných byl vyvolán Míša Sládek, který byl zkoušený doslova každou druhou hodinu. Blaženka se začala ptát: "Jak se řekne boršč rusky?" Sládek: "No boršč". Ve třídě propukl hurónský smích, Sládek totiž neměl odpovědět nýbrž větu přeložit. Když poté nevěděl ani jak se řekne nashledanou, dostal za five. Blaženka si neodpustila svojí formulaci: "No to je bída". Jinak Bláža nám dávala i další kapky, například neustále na nás chrlila svoje "eeeeeehee" . Vy mi určitě rozumíte, nějakej takovejhle zvuk je u důchodců bežný

Pak byla Matika a psali jsme čtvrtletku. Následovala Čeština, kde suveréně vedl Tomáš. Uprostřed hodiny vykřikl: "Natálka análka má pěkný kalhotky"

Profesorka se na něj podívala a řekla: "Hm, vy jste se nějak přeorientoval". Chundela na to dodal: "Ne von je furt teplej, jinak by neseděl vedle mě". Mno a pak byla naše oblíbená hodina, Poučková a její Zemáček. Nikoho nepřekvapilo, že zkoušela celou hodinu s dost velkou razantností. Po šlapce Zdeňce byla hodinka volna a pak Dějáček. Mno a to by bylo z jednoho školního dne asi tak vše.

Heh ráda lidi rozesmívám. Nerada koukám na to jak se někdo trápí, nebo je takovej nijakej, snažim se všechno oživit, někdy možná až moc. Jéééééééé.....nevíte čemu sem se to dneska s Jančou tak smála?! NO bylo to o dějepise...už vim

Bože já sem fakt magor.....heh konečně sem zase od srdce zasmála, fakt že jo! Nám Císař(náš profesor) řikal, že ve čtvrtek budeme psát písemku a teď nám diktoval z čeho že to bude, přímo jako otázky a i správný odpovědi. A my s Jančou nějak nevěděli o čem mluví a hlavě jsme si to ani nestíhali psát, takže sme si to psali heslovitě a vzniklo třeba Napoleon-konec-Waterloo(bo jak se to píše). Což znamená, že Napoleonova vláda skončila bitvou u Waterloo, teda aspoň v to stále doufám. Nebo třeba jako Žeryko(tak se to čte, nějakej malíř..

)-Prám Medusy-loď Medusa. Což má znamenat, že ten malíř nakreslil obraz: Prám Medusy a inspiroval se ztroskotáním lodi, která se jmenovala Medusa. No jako nejsem si tim vůbec jistá to jsou jen moje postřehy z hodiny, ale řeknu vám, že takovej záchvat smíchu z vlastní blbosti už sem dlouho neměla fakt ne, normálně sem brečela.

A Císa si určo myslel, že jsme naprosto dementní, ostatně asi jako každej u koho chytnu bezvýznamně záchvat smíchu. Mě tak napadlo, že ja se hodně směju vlastní blbosti. Na hodně hodinách, jenže dnešek byl prostě výjmečnej.... Dneska too bylo až neskutečný...Viď Jani?!

Ještě jsem byla u zubařky, a ta mi kupodivu řekla, že zuby mám rovný, docela sem se divila, ptz sem rovnátka docela dlouho delala do pusy. Poslední tejden sem se teda schválně snažilam, že sem je fakt měla každej den, nebo aspoň hodně dlouho...

No prostě tak nějak, takže sem prostě ráda

Jůů mám tu čest být spoluautorem tohoto blogu. Hej jako fakt si toho moc vážim...jen teď moc nevím co bych psala. Jo už vím, napíšu sem nad čím přemýšlím....Tak víte co, já si totiž už nějakej čas připadám jako naprostý blázen. No jako mám halucinace a neskutečné představy. Jsem romantik, klasickej romantik, jo protože žiju představama, který se týkají jen a jen lásky. Mno, ale to pak ze mě činí blázna, protože prostě to fakt není možný. Úplně vidím nějaký situace co by se mohli stát, ale tak živě...znáte to taky? Jé kdyby se tak představy daly natáčet, to už bych měla tak 2hodinovej film, bych to i všechno napsala, jenže sem líná hlavně je to tak živý, že se to ani nedá psát, protože si to začnu přehrávat jako scénu z filmu. Možná teď nikdo nechápete jak to myslím, a ani bych se nedivila. Tak teď si o mě myslíte, že jsem naprostej blázen, já to na vás vidim. Kdyby jste měli na mě přesnou adresu tak zavoláte do Bohnic, aby si pro mě přijeli. Já, já nejsem blázen, jen trochu cvok... Takže nikoho nemusíte volat, ne ne né...ty ty ty-z Cleveru(nebo jak se to píše...). Takže jsem vám vlastně tímhle článkem chtěla říci, že sem budu dávat nějaké myšlenky, prostě svoje články a jsem ráda, že to můžu dělat....teda jako psát sem ty články...že...

Nazdárek lidi. Sedím u počítače a šeredně se nudím a přemýšlím o mnoha věcech. Například mi můj život příde moc všední a obyčejnej. Každý ráno do školy, přídu domů ve čtyři, do šesti se učím a do půlnoci jsem na kompíku. Samozřejmě, že jsou nějaký dny, který vybočujou z reálu, třeba příde na návštěvu Dino, nebo du do hospody, nebo někam jedu, ale převažují dny, které já nazývám obyčejné. Moje nálada je poslední dobou hodně pokleslá a to z několika důvodů, nuda ve škole a rozchod s mojí holkou. Sotva jsem se s Janou rozešel, hned jsem si začal psát s holkou, která mi jí přebrala. Ano, čtete dobře, s holkou, ona Jana je totiž bisexuál, čili má holčinu a s tou já si píšu. Včera mi dokonce poslala svoje krásný fotečky, na nichž je nahá. Tak nevím co si o tom mám myslet, ale je fajne a píšu si s ní každej den, já opravdu nevím, ale asi jsem se do ní zabouch, zatím. Mno jinak příští tejden bude pěkně nudnej. V klubu schůzka nebude, protože Čoči odjela na lyžák. Dino nepříde, protože je schodou náhod taky na lyžáku, prostě to bude zase ten obyčejnej tejden, krom toho že budeme psát asi tisíc písemek. Jinak sem rád, že mám Katy, páč si s ní perfektně povídám na ajsku a prostě je to takový moje sluníčko. No a tento zápis ukončíme tím, že popřejeme Dinovi a Čači pěkný hory a půjdeme hrát karty na hernu, zatím pa.