Klouzačka

08.Leden 2008

Zas napadly hromady sněhu, vidím lidi, jak se snaží přejít přes rozbředlé přechody. Nohy jim podkluzují. Vidím modelky ve střevíčkách, jak se jim jehlové podpatky boří do počuráných závějí a vidím strhané matky, jak jim nákupy a někdy i děti padají do blátivých kaluží. Zas projelo auto a ohodilo všechny cestující čekající na tramvaj. Paní v červeném kabátě začala sprostě nadávat a ta v zeleném zakryla uši svému synovi. Kousek vedle leží promáčená rukavice... napsal/a: mrkef16 08:39 Link komentáře (0)



Abys nepřišel pozdě


Sedíš. Kapky deště bubnují na tvoje okno a ty se díváš ven. Potom začne sněžit. Najednou slyšíš v hlavě ten tichý hlas: "Už bys měl jít." A ty víš, že mluví pravdu. Ty víš, že nesmíš přijít pozdě. A tak vstáváš a pomalu jdeš. Za chvilku svůj krok zrychluješ. Jdeš rychleji a rychleji až už skoro běžíš. A pak konečně jsi tam. Bereš za kliku a vcházíš do dveří. Chtělo se ti totiž strašně čůrat... napsal/a: mrkef16 08:35 Link komentáře (0)



Svetr


Mám jeden svetr. Je vetchý starý, má spoustu děr, ale je hezký. Mám totiž ráda modrou barvu, a přesně takový on je... modrý. Maminka mi jednou zašívala ty díry a když zjistila, kolik jich tam je, řekla o mě, že jsem kazisvětka. Ale já už ho tak dostala. Vážně, nemám ho tak dlouho a nenosila jsem ho tak moc, abych na něm mohla udělat tolik děr. Tak kde se to tam bere. Vzhledem k tou, že ležel mamince několik let ve skříni, tak mám tendence svádět to na moly šatní, ale to se mamka zase durdí, pač ty byste v její skříni přece nenašli!!! To teda ne. Tak nevim, asi mi nezbývá nic jiného, než si nechat nadávat, že jsem ten svetr roztrhala já. A dál ho nosit roztrhanej. Jako bych někdy něco takhle roztrhala... Já, která za celej život roztrhala jenom všechny svoje silonky... napsal/a: mrkef16 08:30 Link komentáře (0)



Kdesi


Když se někdy zadívám do širé krajiny na obzor (musí to být spíš někde v přírodě, pač v Praze by to úplně nešlo), napadne mě, kolik myších děr bych po cestě potkala a o kolik krtinců bych zakopla, než bych na ten obzor došla. A kdybych šla dál, jak dlouho by trvalo, než bych uviděla další město a vrátila se zpátky na místo, kde jsem s pozorováním začla. Ale co když země není kulatá a tam někde za obzorem, kdesi v dálce se rozprostírá nekonečná pustina, na které ani kámen nenajdete. Co když tam kdesi žijí úplně jiní lidé, co když je tam jiný svět. Bez nenávisti, bez bolesti, beze smutku. Svět, kde smrt nemá místo a vy se můžete jen po celé dny smát a smát. Myslím, že tam nějde je. Na konci země... A nebo na konci vesmíru. napsal/a: mrkef16 08:21 Link komentáře (0)



Nač ten spěch?

07.Leden 2008

Kdesi jsem se doslechla, že Vánoce jsou svátky klidu. Vážně? Pokud se před Vánoci zaskočíte podívat do nějakého obchoďáku, asi vás něco takového ani zdaleka nenapadne. Lidé spěchají z jednoho místa na druhé, nemají všechny dárky, musí nakoupit na štědrovečerní večeři, všechno zabalit, doma uklidit, nachystat stromeček, podříznout kapra, uklidnit děti, uvařit, umýt okna... prostě nezávidím Vánoce pedevším zaměstnaným matkám... :-) Ale to byste nevěřili, jak neuvěřitelně zázračná věta je: "Klid... Vánoce jsou přece až zítra...!" A krom toho, jak řekl pan Jan Ámos Komenský: "Všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest." A to neplatí jen o Vánocích. napsal/a: mrkef16 13:06 Link komentáře (0)



Dny už jsou delší


Představte si ten nádherný pocit, kdy po dlouhé a temné zimě vyhlédnete ve čtyři hodiny odpoledne z okna a uvidíte, že je ještě světlo a ani se nezačalo stmívat. Malinká předzvěst přicházejícího léta. Za chvilku se vám za okny začnou nalévat zelené pupeny, objeví se první travička a barevní ptáčci začnou zpívat. Lidé na ulicích odkládají bundy, kulichy i šály, procházejí se pod rozkvetlými stromy a vdechují jarní vánek. Nádhera... Ale to bude až za dlouho. Zatím jsou jen dny o malinký fousek delší... :-) napsal/a: mrkef16 12:54 Link komentáře (0)



Zase znova


Tak začal novej rok. Jako každý rok. Furt dokola a dokolečka, znova začínat, znova si zoufat a znova poznávat krásu života. Člověku se točí hlava jenom když si uvědomí, že už tolik let... (znova a znova)... slaví ten stejnej Silvestr a přeje ten stejný šťastný nový rok lidem okolo. Nemám ráda oslavy Silvestra. Ale to je jedno. Každý nemá něco rád. Život je jeden velkej stereotyp. Jen co vyrostu ze školního stereotypu, zapadnu do jinýho ještě většího... Ale i navzdory tomu život miluju a vnímám ho jako obrovskej dar. Je to lepší než cokoliv jiného... i když je to asi občas těžké. A je to lepší i než ty černo-modré proužkované nadkolenky, co jsem dostala k vánocům. :-) napsal/a: mrkef16 12:26 Link komentáře (0)