Sedíš. Kapky deště bubnují na tvoje okno a ty se díváš ven. Potom začne sněžit. Najednou slyšíš v hlavě ten tichý hlas: "Už bys měl jít." A ty víš, že mluví pravdu. Ty víš, že nesmíš přijít pozdě. A tak vstáváš a pomalu jdeš. Za chvilku svůj krok zrychluješ. Jdeš rychleji a rychleji až už skoro běžíš. A pak konečně jsi tam. Bereš za kliku a vcházíš do dveří. Chtělo se ti totiž strašně čůrat... napsal/a: mrkef16 08:35 Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář