To jsem zase já,
ta holka, co se jednoho dne zbláznila.
rozum šel stranou, zato srdce bilo nepostřehnutelnou rychlostí
Malá jiskřička tam byla a já pevně věřila že z ní jednou vznikne plamen, který nikdy nedohoří.

To jsem zase já,
ta holka, co se tehdy asi zbláznila,
pamatuješ ne? Pořád chtěla být jen s tebou a věřila v něcom, v co může věřit snad jenom blázen...
Věřila v to, že teď bude šťastná.

To jsem zase já,
ta holka, co byla pěkně naivní.
Přišla s velkým sklamáním. Štěstí? ba naopak
Po jiskře ani stopy, natož ten plamen...

A to jsem naposled já
ten blázen, co pořád věří.
Pořád věří ve svoje štěstí,
věří v plamen co nedohoří, věří v lásku, věří v Tebe...