noccc
05.Prosinec 2007Noc
*
Zas bloudím i přes to, že jsem na jednom místě.
Neumím nemyslet na nic nebo přemýšlet čistě.
Tak nějak čistá a nevinná na okamžik být,
aspoň na chvilku myšlenky z povrchu smýt.
*
Usnout, mít hezkej sen,
probudit se a mít fajn den,
to přece není tak velký přání.
Schovám si hlavu do svých dlaní.
*
Teď se otrokem svý hlavy stávám,
povel ke spánku jí dávám,
a ona dělá, že ke mně nepatří
a sny že nikdy nespatří.
*
Ale brzo se mi to podaří,
rozmar mého mozku mi to nezmaří.
Zasním se, bude se mi o něčem zdát,
už nebudu v noci sama u okna stát.
*
Noc je zvláštně osamělá,
tichá, jakoby hlas neměla.
Myslím, že její tichý hlas šeptá,
mluví, naslouchá, ale nikdy se neptá.
*
Zas šeptavou tmou moje myšlenky kráčí,
má hlava jen únavu přiznat ráčí,
ale spánek k sobě pustit nechce,
to jí nejde tak lehce.
*
Samota noci vkrádá se ke mně pod peřinu,
prý se jen ohřeje, na vteřinu.
Ale zdrží se dlouho, je to má stará známá
a svejma kecama mnou hezky mává.